Vlčácká výprava na mlýn
V sobotu ráno jsme se sešli u klubovny. Byli jsme plní sil, protože jsme věděli, že nás čeká dlouhá cesta do mlýna v Herborticích, kde jsme měli strávit noc. Pro případ ztráty energie nám maminky nabalily plné batohy sladkostí. Takto vybaveni jsme mohli vyrazit. Cesta byla příjemná a plná her. Především naší nejoblíbenější hry „Klíště“. Jediné co nám, a ne trochu, kazilo cestu, byl silný vítr. A pak také špatná volba cesty na křižovatce, díky které jsme si cestu prodloužili nejméně o půl hodiny. Ale tolik nám to nevadilo. Komu docházeli síly, vytáhl sušenky od maminky, podělil se s ostatními a hned se nám šlo lépe:) Ke konci cesty jsme potkali dřevorubce s tažnými koňmi. Dřevorubci nám nabízeli povození se na koni a pivo. Vybrali jsme si jen to povození:) Nafotili jsme si ještě pár fotek a konečně došli do mlýna, kde už voněl oběd, který nám připravil Šroubek. Slepičí polévku a těstoviny jsme po tak dlouhé cestě snědli okamžitě, odpočinuli si při odpoledním klidu a vyrazili bojovat na celoodpolední úsek.
K večeru jsme nasbírali klacky, dříví, chrastí na oheň a opekli si buřty. Některá vlčata si buřty opekla tak, že musela dostat jiný a zkusit opékání na druhý pokus:) U ohně jsme se bavili vtipy, povídkami, zpěvem a Honzík Dajčar dostal vlčácký šátek s turbánkem za splnění nováčkovské zkoušky! Honzíkovi gratulujeme:) V devět hodin jsme si vyčistili zuby, připravili spaní a v deset hodin si už vetšina „potichu“ šeptala ve spacáku, zatímco ostatní pomalu usínali.
Ráno se první vlčata probudila už před šestou a byl nadliský úkol nechat je ležet do plánované půl osmé:). Tak jsme vstali dřív běželi na rozcvičku a z rozcvičky přímo k připravené snídani. Po snídani jsme si sbalili a zahráli si soutěž o nejhezčí vyrobenou loď z přírodnin, o nejdéle plující loď a o nejvíce zásahů na nepřátelskou loď. Každá družina v něčem – Orlíci měli nejhezčí loď „Orlík“(leč nepříliš plovoucí), Lišáci se svým „Veselým pupkáčem“ přečkali nejlépe plavbu a Mufloni a jejich „Crazy killer“ dostali nejméně zásahů.
Po soutěži jsme si sami nad ohněm uvařili oběd-buřtguláš a s plným žaludkem jsme se chtě-nechtě museli vydat na zpáteční cestu, abychom stihli dorazit do kluboven v domluvený čas. Cestou nás trápil ještě silnější vítr než v sobotu, ale i to jsme zvládli a s malým zpožděním nás vítr odvál přímo k rodičům do náručí.
Velmi děkujeme manželům Benešovým za zapůjčení mlýna a hlavně za odvahu, kterou prokázali, když tam naši smečku (doslova) pustili:-).
Nugetka
Šroubek - 9.04.2011, 1. oddíl chlapecký – vlčata