Jarní výprava skautek

sobota 26.března 2011

Výprava podle jednoho putování. V pátek 25. 3. jsme se všechny, kromě Verči a Terky, sešly v 16:05 na vlakovém nádraží. Po nastoupení do motoráčku jsme vyrazily směr …no zatím Rudoltice. Tam se k nám přidaly už i holky a naše sestava byla tedy kompletní-Anička, Lili, Kulička, Áža, Hobitek, Šery, Nika, Terka a Gabča. Ivča zatím nikde. Ve vlaku nám Gabča dala dopis, Který psala neznámá Káťa, když na stejné výpravě, byly před 13 lety. Hned jsme se dozvěděly kam to vlastně jedeme…do Hradce Králové, kde bydlí Káti Babička. Po vystoupení z vlaku na Hradeckém nádraží nás už čekala Ivča a dala nám celý Káti deníček. Hned jsme si přečetly první stránku s úkolem. Musely jsme najít určité místo na mapě, a tak jsme šly. Přešly jsme pár silnic, vystály důlek před přechodem kvůli semaforu a pokochaly se výlohami. Nakonec jsme došly až před určené místo a tím byly městské lázně. Přečetly jsme si další úkol v deníčku a to,… jestli vydržíte mlčet než vstoupíte do laguny, budete vzácně odměněny. Opravdu jsme to vydržely a odměnou nám byl bazén s tobogánem, umělými vlnami a jinými dalšími vymoženostmi.
Za dvě hodiny jsme už seděly v hale na lavičkách a četly další stránky deníku. Nasedly jsme na MHD a jely jsme tam, kde bydlela Káti babička. Dnes tam ale má Ivča privát. Ubytovaly jsme se v obýváku, napsaly dopisy pro Caridatha, snědly Gabčou usmažené palačinky a prošly si prováděcí okružní trasu bytem. Jelikož měla Kulička 17. narozeniny, konala se veliká oslava. Po spoustě objímání a rozbalení dárků jsme si zahrály CHOCOLATE. Nic na této hře nebylo zvláštní, až do té doby, než ji členka Vlaštovek vysypala na stůl a hru jsme tím ukončily. Poté následovala jen hygiena a i Káťa nám popřála „Dobrou s kobrou“. Druhý den ráno nás holky probudily foťákem. Prý momentky! Po stanovení doby, kterou jsme měly na úklid, snídani a hygienu se všichni zvedly a začaly makat. Do půl hodiny byl obývák uklizený a my snídaly rohlík s čajíčkem. Po spravení ucpaného záchodu jsme šly všechny honem vykonat svou potřebu, než bude zas pozdě. Odcházely jsme s menším zpožděním a ještě jsme si stihly přečíst příběh o Elišce Rejčce. V úkolu stálo, abychom našly chrám sv. Ducha a sešly se před ním. Na náměstí, kde tento kostel stál, jsme ve dvojicích plnily úkoly. Já jsem měla najít cestu do Pardubic. A tak jsme jely. Vlakem jsme odjely do Stéblové a odtud šly, kam nás nohy nesly. Po vyfocení hezkého pana průvodčího jsme se vydaly ve dvojicích se svázanýma nohama směrem k lesu. Ve dvojicích to bylo snadné, ale když jsme si nohy svázaly všechny, bylo to neuvěřitelně složité. Ušly jsme sotva 50 metrů a rozvázaly jsme se. Nakonec ještě jeden americký úsměv do foťáku a pádily jsme kolem rybníka, až na místo určité. Když jsme došly na most, byl zrovna čas oběda. Vytáhl se chleba, nožík, okurek, paštiku a začalo se hodovat. Nebýt malého drobného problému, kterým byl velice nepříjemný vítr, to mohla být idylka.
Odpočinuté jsme se vydaly do neznáma. Šly jsme podél silnice, žádný odbočky, prostě paráda, až když jsme došly k odbočce na Pardubice, Ivča se zděsila. Neměly jsme jít po silnici, ale po lesní cestě. Chvíli jsme bloudily, rozmýšlely a přešlapovaly až jsme se nakonec vydaly kolem nekonečné průmyslové zdi do jakési části Pardubic. Nu došly jsme na zastávku, odkud nás autobus zavezl až na hlavní nádraží, přičemž jsme se mezitím kochaly krásou Pardubic. Při zpáteční cestě jsme se zasmály, postály v uličce a po příjezdu do La jsme se rozešly domů.

Štěpánka