Vedoucí kočičky z třicetsedmičky si vyhodily z kopýtka

Nejstarší členky z 37. dívčího oddílu, tedy vedoucí, tedy my, (jsme) došly jednoho dne po zralé úvaze k závěru, že při skautské činnosti se nestačí zaměřovat jen na potřeby a rozvoj dětí, ale že je taktéž záhodno pečovat o naše fyzické a duševní zdraví a stmelit partu. A tak se i stalo. Pátek 3. června 2022 byl stanoven jako náš den D.

Anička a já (vedoucí Vé) jsme navečer v onen den dé vyzvedly na hlavním nádraží v Brně Skříťu, Marušku, Kiki, Ritu a Majdu, abychom si mohly takzvaně vyhodit z kopýtka. Zamířily jsme na únikovou hru BUNKR 13. Naším úkolem bylo za 75 minut vyřešit někdy opravdu složité úlohy a zastavit tak únik radiace. To se nám nakonec podařilo, ale asi až za 76 minut, kdy už jsme všechny byly pomyslně po smrti. Nutno ale dodat, že mladý zaměstnanec únikovky nás po naší zdánlivé poslední hodince pochválil za hbitost a logickou zdatnost. Věrohodnost a kredibilitu těmto slovům dodala prostá informace – být přibližně o pouhopouhých dvacet minut rychlejší, trhly bychom rekord.

Následně jsme podnikly hlasité nájezdy do Lidlu a kebabárny, protože jsme byly velmi hladové a vyčerpané z hledání klíčů, munic a laserového paprsku. Mimochodem ten mě, a to tady musím uvést, při boji o život agresivně zasáhl a málem způsobil zdravotní komplikace. Měla jsem opravdový strach, co se stane, ostatní jej však na můj vkus trochu zlehčovaly. Odpověď, že mi to možná jen vypálí sítnici, mě opravdu neuspokojila. No nic, ale na hranolky jsem ten večer viděla, takže jsem se mírně uklidnila.

Přemístily jsme se k Aničce na byt, kde jsme si každá ukořistila polštář. Sedly jsme si do kroužku a vyprávěly si o svých životních osudech, radostech, strastech a zkouškovém. Jelikož je vypravěčka tohoto příběhu plně zaměstnaná, musela odejít dříve. Ostatní u Aničky přespaly. Pokud vás zajímá, jak holky pečovaly o své psychické a fyzické zdraví dál, kontaktujte, prosím, zodpovědnou osobu Annu Bednářovou. (Kontakt naleznete v sekci Kontakty). Jistě si to ale velice užily, stejně jako já první část programu. Ale na to se vlastně také musíte zeptat slečny Anny.

Veronika-Barbara

PS pro toho, komu není lhostejný můj zdravotní stav po zásahu očma laserem: Je to dobrý, nic nepociťuju. Byl to červený paprsek a zásah trval fakt jen chvilinku. Horší je prý zelený paprsek a na delší dobu, než je cca vteřina.