Réva a chmel

Vypadnout z lomozu hučícího města a šlapat stezky v národním, kde tiše plyne Dyje. Okoštovat darů matky přírody, sluncem slazených. Naslouchat rozladěnému tónu prasklé kytary v malém kruhu přátel a usínat pod větvemi stromů, které zakrývají svit měsíce. Krátký to výčet několika pěkných chvil, které si najdou pevné místo v srdci každého dobrodruha. Vždyť právě tyto chvíle činí život tak krásným.

Čtvrtek 17.8.23. Pavel (Kaňour), Martin (Tučňák) a Péťa vyrazili směr Brno, kde jsem se na vlak nalodil já (Danouš). Na nádraží proudí haldy lidí, ale poznat tři knedlíky obalené krosnami je naštěstí jednoduché. Přivítání. Syčení plechovky, odpočinek a následné nalodění na vlak. Otevřít okna a jedem. Národní park Podyjí už na nás čeká. Jízda je veselá. Je horko. Starší vlaky jsou krásné v tom, že v nich lze otevřít okno. Vítr ofukuje orosenou plešku (alespoň v mém případě). Velice příjemné. Po cestě vyskakujeme v městyse Okříšky, kde políváme jazyk a čekáme na náhradní dopravu. Na tomto místě chcípl pes. Ne doslova. Byl tu sice nějaký ufuněný tlouštík, asi boxer, ale ten i přes svůj rozteklý zevnějšek jevil známky života. Podivná nádražka, která připomínala opuštěný saloon v prérii s kovboji moderní doby, nabídla své zázemí. V dlaních nám spočinul orosený půllitr. Žízeň zahnána. Šup na bus. Z busu na vlak. Z vlaku na zastávku. Konečná. Šumná. Slunce se pomalu blíží k obzoru. Procházíme mezi domky a před námi se otevírá rovný nekonečný chodník, stoupající do kopce. Během několika desítek minut jsme dorazili do Lesné, kde nás na přechodu nečekaně zaskočil Pavlikův kantor z vysoké. Nabízel nám transport, ale my měli své plány. O pár kroků dál jsme zapadli do podniku Větrný mlýn, kde jsme se příjemně nachálovali. Posilněni a opojeni, vyrazili jsme na místo spánku. Lovecký zámeček. Za tmy jsme dorazili k osamělému stavení v útrobách temného lesa. Sešli jsme z cesty a ustali si v lesíku na zemi. Spánek.

Ráno jak malované. Na dřevěném odpočívadle jsme si u zámečku udělali káves k snídani a posilnili se. Cvak cvak. Pár fotek hotovo. Vyrážíme. Ledové sluje, obelisk. Solidní kus opracovaného šutru takhle na samotě. Pěkné výhledy do údolí. Dyje vypadá jako žíla na ruce. Pašeráckou stezkou jsme pokračovali dále na rozcestí Na Keplech, kde jsme si příjemně odpočali v přístřešku. Zapařili jsme BANG. Zastavila u nás hlídka národního parku. Pomalu k nám vykračovala dáma v lesním obleku. Bylo to fajn setkání, protože nám vzala naše odpadky. Po příjemném odpočinku jsme vyrazili na pohraniční zátarasy u Čížova. Při pokusu zdolat železnou oponu náš milý kolega Martin zemřel. Budiž mu země lehká. Okej, kecám, ale rozhodně se nebál otestovat ostnaté dráty. Opodál se na nás usmívala hospoda U Švestků. Poslali jsme do sebe poctivý oběd a zalili ho všudypřítomným Hostanem. BANG opět přišel na řadu – ostatně skoro jako každou zastávku. Po občerstvení jsme usoudili, že je škoda se trmácet do další dědinky pěšky, tak jsme naskočili na bus. Lukov. Neuvěřitelně tiché místo. Bylo nutné tento klid narušit. Což se i povedlo. Původním cílem byla jednota, která však byla zavřená, tak jsme šli další plán promyslet do nedalekého penzionu U Všetečků. Fajn pizza. Chutný mok. Dobrý prostor na karty. Vedle tohoto podniku bylo jakési vinařství. Samozřejmě jsme se zde zastavili, okoštovali místní materiál, koupili vzorek v lahvi na cestu a těžkým krokem jsme vyrazili za dědinu do polí, kde jsme si i ustlali.

Vybrali jsme dobré místo. Ráno proudila hustá mlha jen několik desítek metrů pod námi, takže jsme se tak tak vyhnuli mokrému chladu. Vyskočili jsme z pelechu a nasnídali se o něco později v nedalekém přístřešku. Plni sil jsme vykročili na zříceninu hradu Nový Hrádek. Poměr cena/výkon nic moc, ale místo určitě pěkné. Vlhkost a chlad hradebních zdí byl vskutku požehnáním v těchto horkých dnech. V nedalekém Podmolí jsme se naobědvali v hospůdce U Rybníka, kde jsme mimo jiné potkali vinaře ze včerejšího večera (potkali jsme ho ten den ještě několikrát). Pěkné místo na oběd. Cesta nás dál vedla hlouběji do údolí Dyje, kde jsme se i zastavili v krásné a historické vinici Šobes. Zde v malém stánku prodávali mok z místní révy. Okoštovali jsme hned několik vzorků. Solidní šmakuláda. Tuto starou vinici jistě ještě někdy navštívím. Cesta dál vedla z kopce až k lávce, která protínala tekoucí Dyji. Lávka se kroutila jako had. Pár desítek minut jsme šli po proudu, než jsme dorazili ke starému mlýnu. Kdysi sloužil jako papírna, proto má stejnojmenný název. Místo to bylo úchvatné. Nabízelo ochranu a přístřeší. Možnost se vykoupat. Což jsme i využili. Na chvíli jsme se šli zchladit. Potom nás čekalo hraní karet, zpěv a hra na kytáru, posilnění se… a spánek. Noční obloha byla moc pěkná.

Tuto noc jsem se dobře vyspal. Ráno jsme si dali kafe z ešusu, udělali společnou fotku a vyrazili dále. Cestou do nedaleké Hnanice na nás pokukovala réva ze všech stran. S pohledem na kostel sv. Wolfganga jsme zakousnuli oběd v hostinci U Kaštanu. Ještě sice nebyl čas oběda, ale pan kuchař na náš byl milý a nabídl nám několik jídel. Plněné papriky a moravský vrabec. Obojí velice, velice chutné. A Hostan klasicky jako příloha. Po obědě jsme zašli do místního pivovaru, který nás příliš nepotěšil. Obsluha na pěst a zlatavý mok žádná sláva. Ale záchody fajn. Naskočili jsme na bus, který nás dovezl do Znojma. Odtud jsme pokračovali do centra všeho dění. Krásná architektura na každém kroku. Pěkné výhledy na řeku zařezávající se do údolí. Zkrátka pěkné místo. Znojemský městský pivovar byl velice v pořádku. Zdejší IPA voněla po mangu a obsluha se na nás hezky usmívala. Aby ne, na takové fešáky. Posléze jsme prošli Rajskou zahradou a s pěkným výhledem si vychutnali zdejší Muškát a další typy. Pomalu jsme mířili na vlak. Ještě jsme se zastavili ve Winebaru Chatka, kde jsme kromě koštu okouknuli hliněné amfory v zemi zvané kvekry, ve kterých se připravuje víno. Šup na vlak. Vystupujeme v Břeclavi. Máme hodinku. Spláchnout a zajíst kebabem. Je tu pár, který má v kočárku malé prasátko. Divné, ale docela vtipné. Konec cesty se blíží. Brno. S Pavlikem vyskakujeme v Brně. Zbytek jede směr Svitavy, Lanškroun. Tímto končí bál.

Krásný puťák. Spousta pěkných chvil, chutného jídla, a především lahodného pití. Hezká místa, která chytí za srdce každého tvora, který je ochráncem přírody a cenných výtvorů lidských. Musím na závěr pochválit Pavlika za výběr trasy. Byla moc pěkná, košatá. Byly to bohémské dny. Zvon reality však už nahlas duní a za dveřmi stepuje šéf, takže je na čase zavřít text a otevřít si pracovní věci. Tak nazdar příště.

Daniel