Puťák R&? DLONNu po Jeseníkách

Ve čtvrtek 23. srpna dopoledne odjela pětice vedoucích 31. oddílu (Tom, Jirka, David, Dominik, Tlampač) vlakem do Ramzové. Cestou z nádraží jsme minuli lanovku a vydali se přes Vražedný potok do příkrého kopce na Obří skály, kde jsme se naobědvali a lezli po obřích skalách. Tam se nám otevřel krásný výhled do dálek na okolní kopce, hluboká údolí, město Jeseník a široké roviny v Polsku. Potom jsme šli ještě výš na Šerák, kde byl vedle opravované turistické chaty podobný výhled do dálky a do hloubky. Ze Šeráku jsme pokračovali po cestičkách lemovaných hustým porostem čerstvých borůvek a brusinek na Keprník (1423 metrů nad mořem). Výš než na Keprník to ten den už nešlo, neboť je nejvyšší horou Keprnické hornatiny. Vyšší vrcholy jsou až za Červenohorským sedlem. Proto jsme přes Vozku došli na Sedlo pod Vřesovkou, kde jsme si uvařili k večeři gulášovou polévku a těstoviny s vepřovou konzervou a kde jsme přespali pod hvězdným nebem.

Ráno jsme se nasnídali a vyrazili dále. Sestoupili jsme do Červenohorského sedla a opět začali stoupat, tentokrát přes sjezdovky směrem na Praděd. Zastavili jsme se u Švýcárny, kde jsme si nechali batohy, abychom se bez nich mohli jít podívat na Vysoký vodopád, který je odsud asi 2,5 kilometru strmým klesáním. Část naší výpravy vyhlídka sestupu k vodopádu a následný návrat do prudkého svahu odradil, a tak jsem se až k němu vydal jenom já. Viděl jsem krásný horský potůček, jak padá z vysoké skály dolů asi z dvou metrů, teče po schodě a potom zase padá, a ještě jednou, a pak ještě dvakrát.

Vrátili jsme se na Švýcárnu, naobědvali se a vyrazili na Praděd. Až na vrchol vede krásná široká asfaltka. Navrchu je kromě jiného veliká budova, v ní bufet, ubytovna, rozhledna a vysílač. Prohlédli jsme si okolní kopce a šli zase dolů. Cesta se brzy přeměnila v úzkou cestičku, která sledovala svahy pořád dolů jako ze schodů. Doprovázel nás potůček, který se v jednom místě beze stopy ztratil. Zbylo po něm jen široké koryto plné obnažených balvanů, a to už jsme byli dole v údolí Desné pod Mravenečníkem nad dolní nádrží přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé Stráně. Tam jsme postavili stany, uvařili si vločkovou kaši, vykoupali se v řece a začali nocovat. V noci nás překvapil déšť, proto jsme někteří šli spát do stanů a zbytek do krásné široké a suché roury pod mostem přes to koryto vyschlého potoka.

Ráno jsme šli na vlak do Koutů nad Desnou. V jednom místě turistické trasy nás překvapili cyklisté na horských kolech, kteří tu závodili. Jezdil tam jeden za druhým, konal se tam totiž Český pohár horských kol. Kolem závodní trati jsme nakonec zdárně došli na nádraží a dojeli do Tatenic. Na Kopretinové louce jsme se naobědvali, usušili se a opekli si párky. Potom jsme po třech dnech krásných zážitků, kdy jsme ušli více jak 60 kilometrů, došli zpátky do Lanškrouna.

Dominik