Cesta ke koním a zase zpátky
Neděle 8. května 2011
Bylo nás šest. Čtyři Sněženky a dvě vedoucí. Ráno nás pan Rácek zavezl do Dolní Dobrouče, kde začalo naše putování. Sotva jsme vylezly z auta, už jsme začaly litovat, že jsme radši nezůstaly uvnitř. Foukal totiž tak ledový vítr, že nepomáhaly ani ty čtyři vrstvy oblečení, které jsme měly na sobě. Ale během půl hodiny se udělalo nádherně a bylo tak až do večera.
Hned na začátku cesty jsme si rozdělily úlohy (elfové, trpaslík, hobit a skřet) a přečetly si dopis, který nám nechal v klubovně čaroděj Gandalf. Byl v něm příběh o starodávném trpasličím pokladu, který můžeme najít, pokud se vypravíme do království koní a získáme od nich radu, kde ho hledat.
Cesta ale nebyla nijak snadná. Musely jsme nejdřív luštit elfí šifry, abychom dostaly zázračný chléb jako dárek pro koně, pak jsme prchaly před skupinou zlých skřetů. Kolem poledne dostal náš hobit hlad, takže jsme musely zastavit u lesního rybníčku a uvařit oběd. Rozhodly jsme se pro francouzskou polévku, kterou jsme vylepšily všelijakými přísadami, co jsme si nesly z domu. Jídlo se opravdu povedlo a stihly jsme si ještě zahrát hru na himalájské horolezce. Pak jsme pokračovaly v naší dobrodružné výpravě, splnily úkol v městě lidí a od trpaslíků dostaly klíč k luštění run. Kolem půl třetí jsme dorazily do království koní (statek v osadě Blahotínec u Petrovic). Tam jsme si mohly hladit osmnáctidenní hříbě, krmily jsme koně elfím chlebem a nakonec nás manželé Adamcovi provezli na koních a ještě nám sami ukázali, jak vypadá krok, klus a cval.
Od koní jsme získaly zprávu o trpasličím pokladu. Ten byl schovaný u kapličky kousek od statku. Našly jsme ho rychle a ještě rychleji se do něj pustily (byl totiž velice jedlý). Jak jsme tak hodovaly, málem jsme zapomněly na čas. Musely jsme bleskurychle sbalit batohy a letět na zastávku. Autobus jsme ale naštěstí stihly, a tak jsme se uvelebily na sedačkách a cestou domů dojídaly poklad.
Monča Reslerová
Autíčko - 8.05.2011, 37. oddíl dívčí