Výprava vlčat na srub

8. května na státní svátek jsme s vlčaty z 1. oddílu vykročili na výpravu na Kopretinovou louku, kde se nachází střediskový srub. Cesta na něj vyplnila většinu prvního dne, protože cesta nás zavedla i na vrchol Lázku a na Gansberg. Trasu si určovala vlčata sama. Tentokrát byla rozdělená na čtyři klany – Mafiány, GTA, Fut a Assasíny. Všechny se postupně střídaly v držení mapy a určování cesty (docela to všem šlo, takže jsme příliš nebloudili). Cesta docela ubíhala a když byl čas při přestávkách, krátili jsme si ho hrou nebo jídlem (tím častěji, bylo potřeba dočerpávat energii). Na Lázek jsme dorazili po poledni a byla škoda, že jsme se nemohli podívat na rozhlednu. Zapsali jsme se aspoň do turistického zápisníku, který tam byl umístěn jen tři dny předtím a měli jsme tak druhý zápis (ten první tam někdo zapsal snad jen hodinku před námi!). Poté, co jsme se pokochali výhledy, jsme vyrazili na občerstvení na Gansberg. Bohužel neměli zrovna polévku a tak jsme museli vzít za vděk aspoň kofolou. Pak jsme pokračovali kolem Lázku zpět do údolí Hraničního potoka a na vytoužený srub, kam se už každý těšil (a hlavně na večeři).

Po příchodu a nezbytném vybalení věcí, postavení stanů atd. jsme se konečně mohli pustit do přípravy ohnišť a opékání špekáčků. pro největší hladovce se mezitím vařila gulášová polévka. Večer byl pak ve znamení her – Pepíčku, pípni! anebo doplňovací pohádky na dobrou noc (tentokrát nesla jméno „O rohaté Karkulce“). Pozdě večer jsme se pak vypravili na kutě nabrat síly na druhý den.
Noc utekla rychle a ráno nás čekala rozcvička, při které jsme oběhli louku, udělali několik cviků a zahráli si balonkovou rozcvičku. Po snídani jsme si zabalili spaní a vrhli jsme se na vytváření příběhu pomocí zvláštností, které si každý posbíral den předtím během cesty na srub. Nakonec nám vznikl příběh o vlčatech, která se dostala do pyramidy, zápasila s indiánským náčelníkem a po uvěznění musela najít způsob, jak se dostat ven. Další část dopoledne jsme se pak vrhli na úklid ohnišť a lesíka blízko kuchyňojídelny. Ve zbylém čase jsme si pak zahráli obléhání věže.

Po obědě jsme se už museli přichystat na cestu domů. Uklidili jsme si věci, umyli nádobí a poklidili trochu na srubu. Po rozdání svačinky na cestu jsme pak vyrazili směr Tatenice (určování cesty přešlo na další z klanů) a na nádraží jsme dorazili tak akorát, abychom se vydýchali a za malou chvilku dorazil vlak, který nás odvezl domů.