Výprava do perníkové chaloupky

Ráno 20. listopadu bylo na lanškrounském nádraží a hlavně v jediné lokálce, která tam stála, docela rušno a trochu těsno. 1. smečka vlčat vyrazila na jednodenní výpravu, tentokrát do města perníku – přesněji – do jeho blízkého okolí. Cílem byla Perníková chaloupka pod Kunětickou horou.

Cesta vlakem byla tentokrát delší než posledně, ale to nevadilo, do cíle ve stanici Stéblová jsme dorazili podle plánu. Kuňka se zdála být z nádraží trochu daleko a i po cestě se naskytla řada příležitostí pro neplánované „nábližky“, takže všichni zajásali, když se před námi z lesa vynořila Perníková chaloupka. Po krátkém čekání se nás ujala hodná paní průvodkyně, která nám ukázala spoustu krásných perníčků včetně pravé perníkové chaloupky a přes pohádkový les nás dovedla až k čarodějnici. Čarodějnice – kromě toho, že nám pověděla o výrobě perníku – také předvedla, jak nakládá se zlobivými Jeníčky. Od čarodějnice jsme se pak přes Nebe a Peklo zase dostali ven.

V lese u chaloupky nás ještě čekal úsek do celoroční hry o výpravě dobyvatele Cortéze. Tentokrát bylo úkolem družin získat co nejvíce zásob na zimu. V tomto klání se nejvíce dařilo družině Orlíků, která toho získala nejvíc. Lišáci a Mufloni skončili na druhém místě.

Předtím, než jsme se vydali na zpáteční cestu za maminkami a tatínky, jsme si ještě prohlédli živé muflony a čekání na autobus jsme si ukrátili „balónkovou“ honičkou. Nakonec se ale všichni tak těšili domů, že jsme výpravu na nádraží v Lanškrouně ani nestihli zakončit a po vlčatech nebylo ani památky.