Tábor much (1. oddíl chlapecký)

Na začátku července jsme se vypravili do Pískovny u Verměřovic, abychom tu strávili dva týdny dobrodružství, her a – pro některé i poprvé – řadu dní bez starostlivé péče maminky.

Vlčata se přenesla do doby Lovců mamutů, kdy udržení ohně bylo alfou a omegou přežití a kdy záleželo na obratnosti, důvtipu a šikovnosti každého lovce. Čtyři tlupy – Divokých kanců, Sparťanských bojovníků, Zuřivých zubrů a Vlků – navzájem nejen zápolily, ale i spolupracovali na udržení společného ohně, který všem zajišťoval bezpečí a jistotu teplého jídla. Noční hlídání ohně poskytlo nejednomu vlčeti netradiční zážitek a zkušenost. Velkou ranou pak byl nájezd znepřáteleného kmene, který oheň uhasil a přinesl několik dní odříkání a velkého úsilí získat tajemství věčného ohně. Výpravy do bližšího i vzdálenějšího okolí tábora pak přinesly kýžené ovoce – radu šamana, jak zajistit směnou cenných surovin s karavanou obchodníků tolik potřebný oheň. Tlupy pak soutěžily v tom, která dokáže získat více pazourků, vzácného dřeva a zlata a získat zpět pro celý kmen oheň. To se těsně před dnem, kdy okolím táhla stáda mamutů, podařilo a ze závěrečného velkého lovu pak vítězně vyšla tlupa Divokých kanců, která těsně předstihla Sparťanské bojovníky.

Skauty naopak čekalo obnovení zašlé slávy zeměplošského Poštovního úřadu. Složité bylo zápolení s proradnou Velkou telegrafní linkou. Pošťáci si ale poradili a Poštovní úřad nakonec postavili na nohy. Potvrzením, že se cíle podařilo dosáhnout, byl rychlostní rekord v doručení táborové pošty. Ještě nikdy se nestalo, aby byla pošta dopoledne napsána, po obědě podána a do večeře i úspěšně doručena. A to díky našim pošťákům Hlínovi a Pálkovi.

Tábor pak symbolicky ukončil závěrečný oheň, kde byli vyhlášeni vítězové táborové hry a vyhlášena vlčata, která si vysloužila příležitost přejít od září ke skautům.