Studium krás Máchova kraje

Během pondělka 23. srpna 2021 vyskočilo z vlaku pět mimoňů v obci Mimoň. Panorama, jež se naskytlo, bylo famózní. Ralsko tyčící se nad řekou Ploučnicí líně olizovalo šaty vznášejících se mraků. Tento krásný pohled byl však narušen, tvrdě narušen, kompostárnou, která smrděla na sto honů a ještě hůře vypadala. Někteří byli postihnuti hůře, a tak se rozhodli smýt špínu v řece. Ovšem nepřítel se někdy ukáže jako neporazitelný, a tak je občas třeba se osudu poddat. Naše kroky vedly dále skrze území, jež na nás dýchalo svou historií. Bývalé vojenské letiště zelo prázdnotou a jeho prostory byly rozlehlé. Po cestě na vyhlídku Hradčany jsme potkali různé jeskyně a skuliny, které jsme se zápalem navštívili. Praotec Čech ukazuje svým druhům místo nechutné, tedy kompostárnu. Nocleh nám nabídnul skalní převis, který nás ochránil před deštivou nocí, a navíc nám nabídnul útulné místo k večernímu táboráku. Borové háje a jemný písek lemovaly naše kroky až k Máchovu jezeru. Krásné výhledy, příjemná společnost a tanec labutího jezera vytvářely intenzivní zážitky. Další den, další výšlap. Cesta na bezďák, Bezděz, byla lemována trním a plamenem. Avšak pět jezdců dorazilo na samý vrchol a nechalo se vyfotit od pěkného stejku. Cesta dolů nás zavedla do veselého podhradí, kde se s námi vyfotila i bílá paní. Silný déšť nám v noci zaklepal na plachtu stanu. Ráno nás spravila ovesná kaše a šli jsme na vlak. Déšť setrvale padal z olověných oblak. Den nám však projasnila spolucestující skautka hrou Uno.

Život je hořký, bohudík.

Danouš

a zbytek bařtipánů