Skauti napříč údolím

Psalo se datum 3. října 2020. V ranních hodinách nastoupila šestičlenná skupinka nebojácných skautů v doprovodu vedoucího s rudým baretem do dvou osobních automobilů řízených dobrosrdečnými maminkami. Jako místo výsadku byla zvolena obec Výprachtice. Prvním okupovaným místem se stal obchod Konzum. Rád bych řekl, že vše proběhlo hladce a tiše, jako když pavouk leze po skříni, ale se skupinkou mladých skautů se každá návštěva podobá bombovému náletu. Obzvlášť jedná-li se o malý obchod. Čekání ve frontě na salám bývá občas zdlouhavé. Nyní si představte, že s sebou máte šest zvědavých mládenců, kteří jsou na začátku výpravy plni energie. Je to jako stát ve frontě se zapáleným dynamitem. Jenom čekáte, kdy vybouchne. Dynamit nevybuchl, nákup byl úspěšně zaplacen a už jsme si to štrádovali směrem k Lanškrounu skrze Sázavské údolí. Kocháním se krásnou podzimní přírodou a debatováním o životě, čas plynul jako voda. Hmm voda. To mi připomnělo naši poměrně dlouhou zastávku u potoka, během které se měli kluci za úkol dostat přes potok (v bodě zastávky byl široký přibližně tři metry, takže bacha na věc, žádná lehká záležitost). Balvany ležící opodál posloužili jako vhodné základové pilíře pro most, který byl vytvořen z nedalekého spadlého stromu. Oukej, tady to zní jako bezvadná profi stavba, ale reálně si představte prostě spadlý strom přes řeku. To je pro představu asi nejbližší popis. Po dokončení stavby několik odvážlivců otestovalo tento “Karlův most, low-cost verze“ a překročilo tak burácející řeku (potok) suchou nohou. Zpátky do reality. První odvážlivec ke konci přelézání slétnul do potoka. Druhý (to jsem byl já) už lezl na most s jednou nohou plnou vody. Během stavby mi trochu ujela noha (spíše uplavala). Třetí se rozhodl že potok raději někde obejde a jak řekl, tak udělal. Za chvíli na nás mával z druhé strany potoka. Poslední odvážlivec přelezl přes potok nenamočen. Takže úspěšnost ne příliš velká, ale zkušenost ohromná. O kousek dál jsme se rozhodli udělat oběd. Kluci si rozdělili funkce a rozutekli se zajišťovat dřevo na oheň. Po rozdělání ohně a zpracování potravin jsme začali vařit originální italsko-české spaghetti bolognese. Zní to lépe, než to chutnalo, to mi věřte, ale znáte to – hlad je nejlepší kuchař (zlaté heslo Tlampače – šéfkuchaře na skautském táboře). Během zpracování potravin nejmenovanému vedoucímu věčně něco padalo z rukou, takže spaghetti byly namíchány s kolínky a zvěř může okoštovat zbytky jídla ležící všude po zemi. Po jídle bylo ohniště uhašeno a zalito tak poctivě, že se z vyprahlé louky stal močál. Cesta domů nebyla již daleká. Podle fotografie skautů sedících na kládách můžete usuzovat, že ke konci cesty byly vyčerpaní, avšak ve skutečnosti nedával nikdo únavu najevo a do konce všichni došli s hlavou vztyčenou. Během výpravy skauti dokázali, že mají týmového ducha, že jsou zruční a šikovní v mnoha ohledech života.

S blahým pocitem dobře prožitého sobotního dne se loučí,

Daniel

Veronika - 3.10.2020, 31. oddíl skautů

Sponzoři »