Poštolky navštívily Karlštejn, lom Velká Amerika i štolu

Skautky Poštolky z 37. dívčího oddílu strávily víkend od 12. do 14. dubna ve středních Čechách. Napsaly o tom zápis do své družinové kroniky. Každá skautka i vedoucí jeden odstavec a takto se střídaly, dokud nepopsaly celou výpravu. Níže si můžete přečíst výsledek:

Sešly jsme se v 15.45 (Saša, Eliška, Anička Dží, Verča a Anička Bé) u Lidlu a nakoupily přesně to samé jídlíčko jako na výpravu do Jeseníků (až na guláš – ten jsme si spletly a koupily místo toho dobrého nějaký ne příliš chutný v prášku).

Pak jsme kolem půl páté jely vlakem do České Třebové. Následně jsme jely do Prahy (ve vlaku jsme několikrát málem praštili krosnami pána, který seděl vedle nás). V hlavním městě jsme se přemístili na naše další nástupiště a čekaly na vlak do Dobřichovic. Až na to, že náš Elephant jel ze severu a my čekaly na jihu. Takže nám náš vlak doslova ujel před nosem, zatímco jsme se dívaly na sochu sira Nicholase Wintona.

Tak jsme musely čekat 30 minut na další, a abychom si to zkrátily, šly jsme do nádražní budovy, kde byla spousta obchodů. Prošly jsme to tam a udělaly pár cool fotek. Poté jsme vyrazily zpátky na nádraží. To ale nebylo všechno. Sice jsme nastoupily do správného City Elephantu, ale naši zastávku jsme přejely. Vystoupily jsem v Řevnicích.

Potom jsme šly asi tři kilometry do klubovny, kde jsme měly přespat. Klubovna byla hodně malá, ale byla tam kamna, na kterých jsme vařily guláš. Pak jsme si rozložily karimatky (já si je dala mezi dva sloupy, kam jsem se tak tak vešla) a šly jsme spát.

Druhý den jsme vstaly a udělaly si vločkovou kaši v sáčku, a pak jsme se balily. Po cestě jsme se snažily pojmenovat sochy, které lemovaly stezku. Pak jsme šly dlouho do kopce.

Na Karlštejně to bylo tak hezké, že jsme se tam rozhodly poobědvat. Vyndaly jsme všechny naše nožíky (Anička G. měla tři) a začaly si mazat Májku. Po královské hostině jsme vyrazily směr lom Malá Amerika.

Poté nám Anička B. chtěla ukázat štolu, kterou před několika měsíci navštívila se svými kamarády. Šly jsme chvíli lesem a najednou jsme došly ke srázu. Některé z nás nevěřily tomu, že bychom tudy opravdu měly jít. A tak jsme to postupně slézaly, sjížděly po zadku nebo sbíhaly, a u toho se přidržovaly větví. Dovnitř do štoly jsme šly s baterkami. Byla asi 400 metrů dlouhá. Dobrodružná byla i cesta nazpět. Lezly jsme malinký úsek doslova po skále. Pak jsme se vydaly k dalším lomům až k tomu největšímu – Velká Amerika.

Potom jsme byly strašlivě unavené, tak jsme zastavily na nějakém random odpočívadle uprostřed luk. Tam jsme jedly a četly si Deník bulimičky. Poté nám nějací manželé doporučili navštívit židovský hřbitov nedaleko od nás.

Pak jsme dlouho zase šly, ale nakonec jsme dorazily k cestě, na které byly ty sochy. Rozdělily jsme se na vedoucí, které šly ještě nakoupit, a na nás skautky, které jsme šly rozdělat oheň v kamnech.

Vedoucí přišly s vodou, těstovinami, omáčkou. Verča nalila vodu do kotlíku. Pak jsme si daly těstoviny s omáčkou a uvařily si ještě jednu várku těstovin.

A tak jsme se mega najedly dvěma dávkami těstovin s dvěma druhy omáčky (boloňská byla lepší). Byly jsme tak nacpané, že se nám už chtělo jenom spát. Vycapily jsme se na karimatky do chladnějšího a tudíž i přívětivějšího podnebného pásu. Jak jsme totiž kvůli vaření topily, bylo mega vedro, které se zhoršovalo směrem nahoru, jak horký vzduch stoupal ke stropu. Dočetly jsme Bulimičku a šly spát ve 22 hodin.

Přesněji spíše ve 22.30 nebo tak nějak. Vstávaly jsme kolem půl deváté. Najedly jsme se vánočkou, uvařily malinový čaj, sbalily si, uklidily a zamkly jsme (to chvíli trvalo, ale Anička G. to nakonec zvládla). Pak šla Anička B. odevzdat klíče a my jsme se vydaly na blízké „workout“ mini hřiště, kde Anička G. udělala netopýra s krosnou. Pak jsme tam různě cvičily, dokud nebyl čas vyrazit na mši svatou. Ta začínala v 11 hodin.

Následně jsme se šly vyvalit na louku/parčík u Berounky, kde jsme hrály hru „dvě pravdy, jedna lež“. Poté jsme se přemístily na nádraží a jely opět Elephantem do Prahy. Tam jsme začaly psát tento zápis. A teď ho dopisujeme ve vlaku z Prahy do České Třebové.

Výpravu jsme si moc užily.

Společnými silami sepsaly: Saša, Anička G. Eliška, Anička B., Verča