Přejezd Rychlebských hor

Naše čtveřice vyrazila podle plánu v pátek, Fousovo auto jsme zanechali na Ramzové a takřka na minutu přesně jsme naskočili do vlaku směr Javorník. Po vydatné večeři v Taverně jsme vyrazili do stopy. Oproti dřívějším zkušenostem už v zámeckém parku. Za úplňku se jelo krásně (těžké romantično), takže na Buk jsme dorazili zanedlouho. Sobotní přechod byl výživný – na Hraničkách jsme dohnali Brňáky (známí Libora Peichla), kteří nám poradili vrstevnicovou objížďku Borůvkového vrchu (díky!), takže na hřeben jsme nastoupali těsně před Špičákem. Tam začlo být jasné, že to procházka růžovým sadem rozhodně nebude. Rychlost klesla kamsi ke 2km za hodinu nebo ještě níž a když to šlo, stoupali jsme pěšky (sníh po kolena). Závěrečný výstup na Smrk (už ne za svitu měsíčku, ale čelovek) nešlo realizovat jinak něž na běžkách (krok-vydýchat-krok), druhá možnost by byla po pás ve sněhu. Příště sněžnice! V Petříkově jsme rozmrzali při sklence horkého čaje a těšili se na svoje postýlky. Vrcholnou tečkou byla půlnoční kyselica u Sirénky – DÍKY!