Navštívily jsme Zámeček. Sklepení vyděsilo hlavně vedoucí

Den sesterství jsme letos pojaly netradičně. V den před nedělí 25. února ráno jsme se setkaly na autobusovém nádraží, což bylo samo o sobě poměrně netypické. Navíc nevšední bylo také to, že navzdory místu srazu jsme neměly v plánu nikam jet, což některé účastnice překvapilo. V chumelenici a asi dvou stupních nad nulou jsme se vydaly směr Nový Zámek u Rudoltic. Jeho panorama většina z nás dobře zná, nicméně buď jsme jeho vnitřní prostory navštívily před mnoha lety, nebo v případě hlavně mladších účastnic výpravy nikdy.

Zámečkem nás provázela kastelánka Krasava Šerkopová, která nám poutavě povyprávěla o historii bývalého sídla Lichtenštejnů, jeho dvojím vyhoření, dobách, kdy se tam setkávali skauti i o knoflíkových rekordech. Snad nejvíce nás ale zaujal výklad o údajných paranormálních jevech ve věži i sklepení. Příhody o zjevech, bílé paní ve sklepení, kamerách detekujících běžným okem neviditelný pohyb a osobní zážitky paní Krasavy některé účastnice (hlavně z řad vedoucích, nutno podotknout) vyděsily natolik, že odmítaly skautský program ve sklepení, který byl naplánován. Nicméně já jsem si stála za svým a prosadila jeho konání v těchto dost studených, a i tajemných prostorách. Ano, uznávám, že i mě samotné trochu děsily, sama bych tam nešla ani za nic.

Tím programem ve sklepení byl míněn nový rituál, který odteď budeme dělat na každý Den sesterství. Stouply jsme si do kroužku, zapálily jsme voňavou jahodovou svíčku a nechaly ji kolovat. Kdo ji zrovna držel, řekl, za co je ve skautingu vděčný. Poté jsme ruku v ruce zazpívaly střediskovou hymnu, přičemž náš libý zpěv se v osmi metrech vysokém sklepě krásně nesl. Poté jsme se rozloučily s paní Krasavou, která pochválila vzorné chování celého osazenstva. To potěší.

Pěšky jsme se přesunuly do klubovny, kde nám Maruška, Anička a Šárka s pomocí dalších uvařily výborné rizoto. Téměř se po něm slehla zem a nejedna strávnice si i vícekrát přidala. Páje s Majdou se podařil rozhořet oheň, takže i teplíčko jsme měly. Po úklidu nádobí jsme se rozdělily do skupin, přičemž každá dostala pár stránek z knihy a novin. Vystříhaly z nich vybraná slova a sestavily básně, dovolen byl i volný verš. Některá poetická díla byla dost morbidní, ale povedla se všechna.

Další hrou byla běhací skládačka. Každá skupina obdržela indicii s místem, kde se ukrývá jedna z pěti rozstříhaných fotek z akcí oddílu. Na těch dalších fotkách bylo vždy zakroužkováno to, co vedlo k úkrytu další skládačky.

Jako pěknou vzpomínku na letošní Den sesterství jsme každá každé obtiskly svůj prst na upomínkový papírek. Nakonec jsme posvačily sušenku, v kroužku si krátce popovídaly o prožité akci a v 16 hodin se rozloučily. Vedoucí ještě uklízely, nutno ale říct, že mnohé účastnice z řad světlušek a skautek pomohly. Akce byla velice příjemná a milá, těšíme se na další rok! (Jojo, je to docela klišé a uvědomuju si to).

Veronika