Celostátní kolo Svojsíkova závodu 2011

Víkend 23. – 25.září 2011

Pátek 23. září byl velmi důležitý den pro celou družinku Vlaštovek. Jelikož jsme se na krajském kole probojovaly k první příčce, jely jsme reprezentovat náš Pardubický kraj až do Mladé Boleslavi. Letošní závod inspirovala kniha S. E. Ambroseho Bratrstvo neohrožených.

První úkol nás čekal hned po příjezdu. Postavit svůj stan v časovém limitu. Ale samozřejmě to nebylo jen tak jednoduché. Někteří měli zlomenou ruku či nohu, jiné oslepil granát, a mnozí se stavění ani zúčastnit nemohli, protože dostali průjem.

Po večerním nástupu nám byl přidělen tzv. německý zajatec neboli průvodce dbající na naši bezpečnost. (Nás doprovázel závodem šéfredaktor Teepka Vojta.) Před ním jsme měly chránit důležitou depeši v podobě vajíčka, které jsme musely stále nosit u sebe, ale nerozbít ho.

První dvě stanoviště byla připravena ještě na týž večer. Nejen pozorování hvězd nás čekalo na Hvězdárně. Druhé stanoviště s názvem Ztracené pojistky testovalo orientaci v terénu.

Hlavní část závodu začala v sobotu dávno ještě před východem slunce. Čekalo nás sedm stanovišť a dvě brány, které byly také součástí tratě. Naše znalosti a dovednosti byly testovány na zdravovědě, lanových i vodních překážkách, při poznávání květin, testu z historie i různých týmových úkolech. Dovednosti jednotlivců zase na branách, kde se objevil test z ekologie, střelba ze vzduchovky, skládání origami a práce s počítačem. Oběd jsme si vařily samy z ingrediencí, které jsme si nakoupily cestou. Po splnění těchto úkolů jsme se všichni sešli na zřícenině hradu Zvířetice, kde jsme odevzdali vyúčtování nákupu jídla na oběd a v tom lepším případě i nerozbité vejce. Pak už nás čekala jen společná hra a v autokempu vydatná večeře. Po takto fyzicky náročném dni se jistě již každý těšil, až ulehne ke spánku.

V neděli ráno jsme při mši svaté v Mladé Boleslavi poděkovaly Pánu za možnost účastnit se těchto závodů. Zanedlouho po návratu nastala ta dlouho očekávaná chvíle – slavnostní nástup s vyhlášením výsledků. Byly jsme si vědomy, že nebýt špatného naplánování trasy a ne moc dobrého orientačního smyslu, mohly jsme dosáhnout lepšího umístění než jen 10. místa. Každopádně na tom nezáleží. Na výsledky se brzy zapomene, vzpomínky však zůstanou. Aneb jak znělo heslo závodu: „Být při tom lze jen jednou!“

Čiči