Nutrie a bařtipáni zdolali ve větru i dešti Králický Sněžník

Den po táboře, nevyspalí, hluční a připravení do deště. Tak by se dal shrnout začátek letošního ročníku tradičního výstupu na Králický Sněžník. Ten pravidelně organizují skauti z Letohradu a letos se konal v neděli 1. srpna.

Z Lanškrouna nás kolem šesté ráno vyrazilo sedm, pět bařtipánů a dvě nutrie. Pět max dva, řekl by klasik. Zaparkovali jsme vozidlo na zapovězeném, blíže neurčeném místě a až podezřele rychle vyrazili do hor a kopců. Brzy nás ale stihl nečas v podobě vody padající z nebes. Jako správně vybavení skauti jsme zkušeně nasadili pláštěnky odpovídající velikosti. Až na jednoho člena výpravy, který chtěl tak moc ušetřit místo v zavazadle, že si vzal plastový úbor svého o patnáct let mladšího bratra.

Přes nepříznivé meteorologické podmínky jsme neměli možnost blíže poznat krásy zdejší fauny a flory. Také výhled do okolí byl poněkud, řekněme, omezený. Avšak nutno dodat, že i zírání do nekonečné mlhy bylo svým způsobem obohacující.

Přibližně pět kilometrů na Králický Sněžník jsme zdolali snadno. Až nás to překvapilo. Přece jen většina z účastníků pochodu je již nějaký ten pátek za zenitem. Přes naše dlouholeté zkušenosti nás ale velmi zaskočila síla větru a nekompromisnost nízkých teplot. Jak vděčni byli ti z nás, kterým maminka doporučila sbalit si rukavice a pokrývku hlavy, snad ani nejde vyjádřit slovy.

Na vrcholku jsme se setkali s desítkami dalších skautských bratrů a sester z různých středisek a zazpívali si společně skautskou hymnu. Letohradští skauti pak předávali odznáčky těm, kteří se výšlapu účastnili poprvé. Zlaté a stříbrné pak dostali staří pardálové. Mezi ně už patří i Mazlik, který si na své konto připočetl šestý výstup. Teď už jenom vydržet čtyři roky a dostane nejvzácnější z odznáčků.

Řešili jsme také stavbu rozhledny a plánované vybudování jakéhosi turistického centra s bufetem. Mnozí se totiž bojí toho, že hora ztratí něco ze své panensky krásné přírody. Následně jsme se uchýlili ke slonovi, kde jsme si na základě konvencí prostě museli udělat fotku. Chlapci chvíli sledovali a obdivovali odstavenou techniku na stavbu rozhledny a kamenné zdi.

Po těchto záživných aktivitách, a ještě záživnějším občerstvení v podobě všech možných dobrot od klobás po buchtu jsme se vydali na cestu zpět. Počasí už bylo lepší, dokonce trochu vysvitlo sluníčko, takže jsme si hned radostí poskočili. Došli jsme k automobilu, které na blíže nespecifikovatelném místě nečekaně stále bylo, a v pořádku dojeli do Lanškrouna.

Na konec dodám snad jen to, že si v galerii můžete kromě fotografií prohlédnout (stáhnout) také necenzurované video renesančního muže Davida Kuťáka. Tímto mu děkujeme za svědomitou dokumentaci celé poutě a všem ostatním za to, že byli nenahraditelnou součástí fajn výpravy.

Za nutrie a bařtipány VS

Veronika - 1.08.2021, 31. oddíl skautů

Registrační kalkulačka

Sponzoři »