Závod skautských hlídek 2011

Sobota 25.října 2011

Bylo to asi vůbec po druhé, kdy jsem nepřišla pozdě, ale ostatním to nějak trvalo. Asi za čtvrt hodiny jsme se všichni slezli před bývalou klubovnou. Tedy skoro všichni. Terka nějak chyběla. Rozdělili jsme se na dvě skupiny. První vezla Naťa a ta jela přímo na místo závodů a druhou vezl pan Macháček a ještě se stavovali pro Terku. Konečně jsme byly v Dolní Dobrouči. Velice se nám ulevilo, že je základna v budově, protože venku byla strašlivá kosa. Skupinka Terka, já a Skřítek měla číslo 13 a skupinka ve složení Čiči, Monča a Nika měla číslo 14. Na nástupu jsme se dozvěděly vše potřebné. Do začátku jsme měly hodinu. Rozprávěly jsme o štěstí a smůle čísla 13, o tom co s sebou a tom a o tom že nemáme šanci na Dobroučáky, když jsou dívčí a chlapecké družinky hodnoceny dohromady. Vyběhly jsme.
První stanoviště byl oheň netušily byste, jak je těžké rozdělat oheň do deseti minut ve třech lidech. Překvapilo nás, jak bylo druhé stanoviště blízko. Historii jsme měli naučenou ještě z příprav na celostátní SZ, takže jsme na druhém stanovišti dohnaly to, co jsme ztratily na ohni. Následovalo dalších devět stanovišť: uzle, zdravověda, překvapení, odhady, knihovna, stan, morseovka, doprava a střelba. Během cesty jsme také plnily různé úkoly.
Doběhly jsme a odevzdaly průvodku. Počkaly jsme na naši druhou skupinku a mezi tím jsme se pokoušely Ivče a Gabče vyložit průběh závodu. Když přišly i holky, chvíli jsme nadšenecky rozmlouvaly a pak se šly najíst. Nacpaly jsme se k malinkému stolečku a holdovaly guláše. Mám takové podezření, že byl z konzervy, ale i tak byl dobrý. Následně jsme si zahrály Hrušky a Kolíček, nebo spíše v našem případě Gumičku… Venku jsme si zahrály Čičiinu obměnu této hry. Někteří po nás koukali, proč se po sobě tak divně sápeme a pak začali hrát něco podobného. Nikdo by si ráno v těch stupních pod nulou nedovolil doufat, ž bude tak hezky…
Znenadání začal nástup. Vyrovnali jsme se do skupinek a my čekaly, že číslo 13, nebo 14 uslyšíme co nevidět. Od 18 se vyhlašování dostalo k deseti 10,ale my jsme byly stále bez diplomu. Napětí s námi začalo cloumat. Celou dobu jsem si říkala, co si asi myslí Ivča s Gabčou. 5. Místo vyhlášeno a já už myslela, že na nás zapomněli… I čtvrté místo nás minulo. Třetí ani druhé místo nebylo – bylo totiž třetí až druhé místo. Když jsme se to dozvěděly, nebyli vyhlášeni už jen Dobroučáci a my. Skončilo to následovně : 2.-3. místo obsadili Dobroučáci a naše skupinka číslo 13 (já, Terka, Skřítek) . Čiči Nika a Monča to vyhrály – číslo 14. Už jsme zažily i větší šoky a tak tohle bylo jen takové příjemné překvapení… Trofej nebyla. Tak trochu ji zapomněli v České Třebové. Slíbili ji poslat po okresní radě. Také jsme se dozvěděli, že ani Dobroučáci trofej z celostátního kola SZ ještě nedostali. Pár foteček a odjely jsme plné nadšení konečně domů.

Anička