Z deníku světlušky: Zimní výprava Jiřiček na Mount Everest

Sraz byl v 9.00 u klubovny. Vyluštily jsme jsme šifru a bylo tam: JDEME NA MOUNT EVEREST. Takže jsme šly na Mount Everest. Teda i letěly a musely jsme za to zaplatit 30 Kč. Ne opravdický. Uf. A abychom doletěly do Asie, musely jsme jednou oběhnout klubovnu tak, že jeden dělal křídla, ten běžel první a ten druhý se ho držel za ramena. Bylo to docela obtížené, protože jsme o sebe zakopávaly. Ale nakonec jsme to zvládly.

A vyšly jsme. Přitom jsme měly malovat značky, které jsme viděly cestou, pak to ale vedoucí stoply, protože jsme se nikam nedostaly za tu dobu. Za kruháčem jsme zase mohly malovat. U našeho domu, teda vlastně né u našeho domu, ale vypadal jako náš, se to úplně stoplo. Byl prostě konec hry. A z okna vystrkovala hlavu nějaká paní a něco v cizím jazyce volala.

Tak jsme pokračovaly dál. V Asii to bylo sice super, ale zima tam byla také. Brzy jsme došly pod Mount Everest a představte si, ono tam bylo hřiště. Hrozně mi to připadalo divné, vždyť to hřiště mohla zasypat lavina, to nevím, jak tam tak dlouho mohlo vydržet. Ale bylo to tam super, to musím uznat. Až na jedno – byl tam kolotoč, na kterým jsme se hrozně dlouho točily, a pak nám bylo hrozně špatně. Také jsme si tam daly svačinu.

Pokračovaly jsme na Mount Everest. Žádná lavina nespadla, takže mi to bylo trochu divné. Kolem na trávě hodně ležely kaštany, bylo to tam trochu jak v aleji, ale tam to být rozhodně nemohlo. A největší pro mě bylo překvapení, že na Mount Everest byl Zámeček, ale byl vyhořelej a zůstala tam po něm jen jedna věž a to jich tam bylo čtyři věže. Dozvěděla jsem se to tak, že tam byla informační tabule. Přišla další svačina a zapomněla jsem dodat, že jsme pořád hrály cestou kontakt. Na Mount Everestu jsme hrály molekuly, protože tam bylo hodně málo kyslíku.

Když jsme šly zpátky, tak jsme to vzaly druhou stranou. Přemýšlím nad tím, jak to tam vedoucí mohly tak dobře znát, když tam nikdy nebyly. Také jsme byly v týmu, já jsem byla s Eliškou Gregorovou a měly jsme svázané nohy šátkem a musely jsme spolu jít. Také holky objevily ostrůvek, kde byly fajn větve. Teda já jsem tam nešla, ale holky to říkaly a byl tam i hrnec a poklička. Míša říkala, že to bude dům asi nějakého bezdomovce.

Konec byl u klubovny ve dvě. Cestou jsme hrály hru kolíček.

Z deníku světlušky AS

Veronika - 15.01.2022, 37. oddíl dívčí

Sponzoři »