Výprava Medúzek a Plšíků
Vyjely jsme dnes, v pátek,
plny síly, zdrávy.
„Kdybyste nás hledali,
jedem do Ostravy.“
Ve Štramberku máme cíl,
všichni se moc těší,
no a na svá ramena,
těžké krosny věší.
Všechno hladce plynulo,
vlaky jely na čas,
jenom tam, v Rudolticích,
bylo to dost o vlas.
Uhlík byla nemocná,
holt angínu měla,
s horečkami ležela,
tak s námi nejela.
Na cestě do Ostravy
potkali jsem paní
a k velkému zděšení
nad námi se klaní.
„Co si to dovoluješ?!
No a všichni mlčte!“
Na Citronka si dovolí:
„Vy si taky strčte!“
A po náročné cestě,
stále plny síly,
poslední bus ujel nám
vztekem stouply žíly
My jsme všechny hladové,
rádkyně jsou na dně,
ale naši prekérku
hned vyřeší ladně.
V Ostravě pak čekáme,
zábava má záruku,
s Pískletem tu luštíme
zapeklitou azbuku.
Pískle z toho újmu má
a my můžeme dál jet,
bylo to dost děsivé,
proto jenom pár vět:
Přestup v divném nádraží,
všude žluté světlo,
a psychicky nás to vše
do propasti smetlo.
V deset už jsme ve městě,
nádraží je sám děs,
a most nad kolejištěm
je jenom samá rez.
Klubovna je nádherná,
všude bílé stěny,
po chvilce povídání
mlčíme jak pěny.
To už spíme tak tvrdě,
že nevzbudí nás nic,
vše spolu vyřešíme
jsme totiž parta hic.
Adélka Šemberová (Medúzky)
Brumla - 26.03.2022, 1. oddíl dívčí