Putování ze Svatého Hostýna na Lysou horu

Vše začalo v úterý 25.8., kdy jsme ( já – Verča, Monča – Mimi, Zuzka, Móňa, Anička, Skřítek, Hobitek a Dominik) nastoupili do vlaku a frčeli směr Bystřec pod Hostýnem. Když jsme tam po pár komplikacích dojeli (byly výluky a my jsme jeli autobusem – náhradní doprava), vydali jsme se na Hostýn, kde jsme měli v plánu stihnout mši svatou. Cestou na něj trochu pršelo, ale nám to nijak nevadilo. Mši jsme sice celou nestihli, ale nebylo to kvůli naší rychlosti (na to, jaký to byl krpál jsme šli dost rychle). Stavili jsme se v restauraci a následně jsme se vydali na vlak, který nás zavezl cca 3 km před Rajnochovice, kde jsme měli také zakotvit. Cesta se nám zdála dlouhá, ale vidina odpočinku nás hnala kupředu. V diecézním centru Přístav Rajnochovice nás velice vlídně přijali. Uvařili jsme si tam dobrou večeři, rozjímali v kapli, zahráli si hry… Další den jsme hlavně putovali. Viděli jsme krásnou krajinu z vrcholů kopců (na které jsme si ale nejdříve museli vylézt :))… V jedné vesničce jsme se setkali s Kubou, který se k nám připojil. Večer se k nám přidal i David – hlavní organizátor tohoto puťáku, který s námi nebyl od začátku kvůli nemoci. Ve čtvrtek proběhla narozeninová oslava všech zúčastněných, protože se v průběhu roku nestíhá sledovat, kdo má kdy narozeniny. Žádný oslavenec neodešel bez dárečku. Pak jsme došli (ještě dopoledne) do Valašského Meziříčí, kde nás opustili Móňa a Kuba, kteří jeli domů. My pokračovali autobusem do Rožnova pod Radhoštěm. Osvěžili jsme se na místním koupališti a pak se vydali do skanzenu – do Dřevěného městečka. Pak se k nám přidal Tlampač. Přespali jsme na zřícenině hradu Rožnov a jelikož jsme tam dorazili za tmy, ráno jsme se pozdrželi prohlídkou zbytků hradu a přilehlého okolí (a nesmíme zapomenout na focení :)). Tento den (pátek) byl fyzicky náročnější než ty ostatní. Čekal nás výstup na Radhošť. Obavy se naplnily, ale všichni výstup úspěšně zvládli. Odměnou nám byl krásný výhled, kaple sv. Cyrila a Metoděje a socha těchto věrozvěstů. Po obědě a odpočinku jsme putovali dál k soše slovanského boha Radegasta – boha pohostinnosti, plodnosti a úrody. Navštívili jsme také nedaleké Pustevny. Následovala sobota – den, kdy jsme toho nejvíce ušli – něco přes 20 km. Navštívili jsme různá místa – pramen, památník partyzánky Růženy Valentové,… Plni očekávání jsme spěchali k vodopádu, ale když jsme k němu došli, s hrůzou jsme zjistili, že je celý zarostlý a je bez vody (možná nějaké kapky by se tam našly…). Naštěstí šel kolem nás pán a řekl nám, že jsme asi 0,5 km vedle – vodopád byl dál. My jsme k němu teda šli s cílem udělat na něm reklamu na šampón značky Radox. Opravdový vodopád byl mnohem větší a co víc – bylo na něm docela hodně vody. Vyšplhali jsme asi do půlky a pořídily fůru fotek :). Sobotním cílem bylo tentokrát přespat nad Ostravicí, kam jsme šli v neděli do kostela. Po mši svaté se s námi rozloučila Mimi, která musela odjet domů. Mimi nám vezla nějaká zavazadla, abychom se netáhli na Lysou horu s tak těžkými bágly a kluci nám holkám do svých krosen vzali pití. Výstup byl unavující, ale zvládli jsme ho v čase, o jakém se nám jen snilo. Na vrcholu jsme se občerstvili, kochali se překrásným výhledem… Cestou zpět jsme se ještě zastavili na Ivančeně – to je mohyla na památku zavražděných skautů. Naše další cesta – a už poslední vedla na vlak do Frýdlantu nad Ostravicí. Stihli jsme ten dřívější, se kterým jsme nepočítali, ale vůbec to nevadilo :). Dokonce jsme měli i místa v kupé. Avšak komplikace se nám nevyhla: náš vlak měl zpoždění a v České Třebové nám ujel spoj do Lanškrouna. Přijeli pro nás někteří rodiče, protože v ČT bychom čekali 2 hodiny. Unaveni, ale spokojeni jsme dojeli zpátky do Lanškrouna. Puťák byl super!!!!

Verča Skalická