Pochod nutrií a bařtipánů na Pálavu

I přes nepříznivou předpověď počasí vyrazila v pátek 25. 9. skupina roverů (bařtipánů) a rangers (nutrií) vlakem do Břeclavi. Hlasitá banda s krosnami neunikla pozornosti ostatních cestujících, kteří byli nuceni sledovat Marťu skřípnutého mezi vagóny, Vykaga ležícího na místě pro jídelní vozík a další zde nespecifikovatelné zjevy. V Břeclavi jsme si zahráli na velké biology a pozorovali život krtonožky v jejím přirozeném prostředí. Hromadné focení na samospoušť proběhlo díky hodnému panu taxikáři, který nám umožnil položit si na střechu svého automobilu fotoaparát a neujel. Byla kosa a tma, takže nám nezbývalo nic jiného, než nasadit vražedné tempo, abychom zakempili ještě před začátkem deště. Dorazili jsme k zámku Pohansko, v jehož podloubí jsme chtěli přenocovat, jenže najednou vyšel takovej týpek, kterej nám „doporučil“ složit hlavu jinde, u jezu. Tam jsme postavili stany, v nichž jsme strávili deštivou noc. Čtyři nutrie se narvaly do stanu pro tři i s nemalými zavazadly, přičemž je bařtipáni protlemili. Ráno se ale smály právě ony nutrie, protože jejich stan zůstal jako jediný suchý. Na rozdíl od Honzy nespaly v louži.

Ranní lezavou zimu zmírnil Tlampačův čajík. Dlouho nám trvalo, než jsme se vyklumprdili, obzvláště nejmenovaným dvěma bařtipánům. Vydali jsme se zpět na břeclavské nádraží, kde se k nám měla připojit Verča a Hobitek. Avšak zdržel nás železniční most, pod kterým jsme pořádali závody na opravářských vozících. Pokračovali jsme do Alberta, kde jsme vzbudili pozornost místních spořádaných občanů a zároveň doplnili zásoby. Odjeli jsme vlakem do Mikulova. Notnou chvíli jsme strávili na place s parkourovým a vodním hřištěm a někteří z nás vyzkoušeli překážky na cvičišti pro psy. Velkým úkolem se pro nás stalo nalezení hospody, kde by se nás vlezlo všech třináct nutrií a bařtipánů. V nejmenovaném podniku jsme na jídlo čekali bezmála dvě hodiny, abychom se pak na vlastní oči přesvědčili, že „bramborový salát“ v tamějším kraji znamená nakrájené brambory plavající v láku od okurek. Mňamky. Následně jsme se přesunuli na náměstí, kde jsme se s radostí připojili k právě probíhajícímu festivalu bio vín a bio sýrů.

Přes den jsme navštívili několik zřícenin (např. Sirotčí hrádek) a pokochali jsme se nádherným výhledem, přírodou, skálami, vinicemi apod. Stihli jsme taky prodiskutovat mnoho důležitých témat a teorií, zamýšleli jsme se nad různými filozofickými otázkami a debatovali nad životem a smrtí. Večer jsme s vypětím všech sil přistáli na zřícenině hradu Děvičky, kde jsme si rozdělali oheň, u kterého jsme se alespoň trochu zahřáli. Děsně fučelo, fakt hrůza. Bařtipáni spali ve sklepení zříceniny, nutrie zvolily „pohodlí“ stanů, které byly postaveny na šutrácích.

Ráno jsme vstávali v 6.00, což bylo pro všechny vysvobozením. Dobelhali jsme se na autobus. Vysedli jsme v Břeclavi a z Břeclavi jsme zamířili vlakem do Brna. Na mši svatou jsme šli na Petrov, seděli jsme skoro vepředu, což pro nás byla pocta, zvláště když vezmeme v úvahu smrad, kterým jsme omamovali celou katedrálu. Nakoupili jsme na oběd, u Verči na bytě jsme si uvařili polévku a špagety (za necelých 30 Kč). Po vydatném jídle se část z nás odešla koupat na Kravák, někteří strávili všechen čas ve vířivce, někteří skákali prdeláče. No a pak už nezbývalo nic jiného než dojít na vlakové nádraží a nasednout na railjet. V tomto mezistátním vlaku jsme, nutno dodat, byli bezkonkurenčně nejhlučnější skupinou, což nás nestálo žádné úsilí. Do Lanškrouna jsme dojeli ve 20.30 velmi znaveni, ale nadmíru spokojeni. Až na troje roztrhlá gaťata jsme všichni zvládli akcičku bez úhony.

Verča a Barča