5ka na Šumavě

Díky oslavám 20. výročí obnovení střediska jsme nemohli vyrazit na podzimní vandr, takže příležitost přišla až na konci října. Nakonec se ukázalo, že lepší čas jsme si nemohli vybrat. Ve složení Čvachta, Kecka, Šroubek a Šárka jsme ve čtvrtek 28. října vyrazili brzo ráno z různých míst republiky (Šárka z Budějovic, my z LA) do Železné Rudy, kde jsme se po jedenácté hodině šťastně sešli.

Ikdyž jsme na cestu vyrazili až po obědě, cesta ubíhala velmi svižně, takže – ikdyž se setměním – jsme došli až na nouzové nocoviště na Poledníku. Ze série nově otevřených nocovišť je toto nejvýše položené. Obklopeni slabou vrstvou sněhu jsme se pak uložili k spánku. Ráno jsme měli štěstí, že rozhledna, jinak otevíraná jen o sobotách a nedělích, fungovala a nám se naskytly nádherné výhledy. Páteční den jsme pak pokračovali přes Modravu (zdejší nocoviště nebrat, není moc dobře položeno) a prameny Vltavy pod Černou horou až do Bučiny, kde jsme přespali.

Ráno nás vzbudilo sluníčko (a okolní štrachající táborníci), k snídani jsme si kromě jídla dali také nádherný výhled na Alpy. Nechci se nikoho dotknout, ale kdo z vás to má? V sobotu jsme si konečně mohli užít nádherně romantickou cestu, bez žádných zbrusu nových asfaltek a kupy turistů. Trasa vedla přes opuštěnou ves Knížecí pláně na Strážný a protože se nám šlo dobře, řekli jsme si, že dorazíme až do Nového Údolí, odkud se dá dostat vlakem (už slyším zlé jazyky o Čvachtovi a sportovních výkonech, ale tentokrát se ho musím zastat – měli jsme zkrátka super podmínky!). Do Nového Údolí jsme dorazili za soumraku a ještě nám chvíli trvalo, než jsme nalezli nocoviště – tentokrát bylo trochu zastrčené mezi stromy a pár set metrů od zdejší stanice.

V neděli ráno někteří z nás mohli zavzpomínat na zdejší nádražní boudu, kde jsme na podobném vandru s La Bonanzou přespali (2003?) – bohužel už nestojí – a pak jsme vyrazili na celodenní cestu zpět (Šárce jsme mohli jen závidět, že mohla vystoupit už v Budějovicích). To dlouhé cestování vlakem byla snad jediná nevýhoda, jinak by se na Šumavu dalo jezdit každý den.