Děvčata z 37. oddílu oslavila Den sesterství

Den sesterství jsme zahájily 21. února 2026 ráno v klubovně, kde jsme se všechny sešly plné očekávání. Najednou se ozvalo zaklepání na dveře – a za nimi stál sám Antonín Benjamin Svojsík. Představil se a řekl nám, že nás bude provázet celým dnem. Přijel se podívat, jestli je skauting stále tím, proč ho kdysi založil.

Po úvodním seznámení si Svojsík postupně volal skupinky děvčat a vysílal je na stezku značenou červenými fáborky. Po cestě plnily čtyři stanoviště. Na jednom si vyzkoušely vedení poslepu, kde si připomněly důležitost důvěry. Na dalším vybíraly hodnoty, které jsou pro ně v životě nejdůležitější. Třetí stanoviště patřilo vzkazům – každá mohla napsat povzbuzení pro další sestry. A na posledním stanovišti přenášely plamen ze svíčky na svíčku jako symbol předávání světla, odvahy a myšlenek dál.

Po návratu do klubovny si každá obkreslila svou ruku, napsala na ni své jméno a vybarvila ji podle vlastní fantazie. Všechny ruce jsme poté společně nalepily do kruhu na velký papír a vytvořily tak vzpomínkový plakát na tento výjimečný den. Kdo chtěl, mohl napsat dopis svému o rok staršímu já, někdo kreslil i komiks. Četly jsme také příběhy, které nás vedly k zamyšlení.

K obědu nám Honza Bednář uvařil výborné rizoto, které nám všem moc chutnalo. Po poledním klidu jsme si zahrály hru Městečko Palermo v prostředí skautského tábora. Odpoledne si Svojsík znovu volal skupinky a představil jim vývoj skautingu od jeho založení až po rok 2000. Děvčata pracovala s časovou osou, sbírala modré a žluté lístečky s daty a událostmi a pomocí nápovědy je správně přiřazovala k sobě.

Na závěr dne proběhl kvíz týkající se skautingu i všeho, co jsme během dne zažily. Svojsík tak mohl spokojeně odejít s vědomím, že to, co kdysi zasadil, stále roste – a že skauting v nás žije dál.

Barča