DLONNí puťák po Broumovsku a Stolových horách

Poslední prázdninový prodloužený víkend se uskutečnil tradiční letní puťák roverské družiny DLONN po CHKO Broumovsko a Národním parku Góry Stolowe.

Ve čtvrtek 28. srpna v 19:31 vyrazila naše miniskupinka tvořená Dominikem, Tlampačem a Tomem z železniční stanice Teplice nad Metují směrem ke zřícenině hradu Skály nacházející se na jihu Adršpašsko-teplických skal. Zřícenina byla vskutku luxusní. Z nákresu původní podoby hradu na informační tabuli bylo patrné, že se jednalo o značně rozsáhlý komplex vystavěný ve skalách. První noc jsme strávili v jedné kamenné chodbě. Druhé nádvoří hradu okupovala jiná skupina turistů, ale nikterak jsme se nerušili.

Ráno jsme vylezli na zbytky nejvyšší hradní věže, odkud byl nádherný výhled na celou broumovskou kotlinu. Dále jsme pokračovali po červené turistické značce přes Javor, Dědov, Slůj českých bratří, kde jsme se cítili asi podobně jako Třetí princ ve stejnojmenné pohádce, která byla natáčena v Adršpašsko-teplických skalách, nádherné skalní bludiště Ostaš a Hlavňov, než jsme se konečně vydrápali k turistické chatě Hvězda a kapli Panny Marie Sněžné, kde začínala NPR Broumovské stěny. Po obědě v turistické chatě ve stylu alpských chalup jsme pokračovali po červené a následně žluté značce směrem na jih ke stání hranici. Cesta byla poměrně náročná. Za zmínku stojí skalní bludiště, krásné výhledy na skalní útvary a Junácká vyhlídka, kde se v dobách komunismu tajně scházeli skauti. Dnes vrcholek tohoto obtížně dostupného skalního útvaru zdobí skautská vlaječka. Protože jsme byli dost unavení, strávili jsme druhou noc stylově poblíž rozcestníku U Zabitého. V noci pršelo.

Třetí den ráno jsme vkročili na polské území do národního parku Stolové hory. Pokračovali jsme kolem Velké Hejšoviny (skalního města podobnému Adršpachu) směrem k pásu Skalních Hřibů (Skalne Grzyby). Zde už byla orientace v terénu o poznání náročnější. Naše dvanáct let stará mapa nebyla, jak jsme už dříve zjistili, občas zcela aktuální a značení turistických cest v Polsku zdaleka nedosahuje kvality českého. Takže jsme i občas bloudili a prolézali hluboké lesy národního parku podle azimutu. Cestou jsme se vmísili do skupinky polských turistů, která čítala asi sto lidí. Ploužili se děsně pomalu a na úzké pěšince nebyla naděje na nějaký průnik. Nabrali jsme zde časový skluz… Následně jsme pokračovali po žluté turistické značce směrem do města Duszniki-Zdroj na jihu národního parku. Cestou nás překvapil silný déšť, který v kombinaci s vysokou mokrou trávou, kterou jsme se prodírali, nadělal v našich botách bažinu. Do Duszniku jsme dorazili navečer. Duszniki je historické lázeňské město. Mají zde krásnou kolonádu, obrovskou svítící fontánu a muzeum F. Chopina, který se zde často léčil a koncertoval. S Chopinem jsme si pořídili skupinové foto.

Poslední noc jsme měli v plánu strávit poblíž kláštera Františkánů, který se měl nacházet na kopci za městem, a druhý den ráno bychom zde zašli na mši. Nicméně jak se snesla tma, klášter jsme minuli. Vracet se nám v devět večer už opravdu nechtělo a tak se plán upravil. Přespali jsme u jedné malé silničky. Ráno nás budík vzbudil v 5:40, což bylo ještě o trochu dříve než v uplynulých dnech. Rychle jsme se zabalili, nasnídali a v nechutně mokrých botách vyrazili směrem ke státním hranicím. Prošli jsme malou vesnicí Kozia Hala a na kopci u Czarnyho Krzyže jsme přešli státní hranici. Nyní nás čekaly už jen čtyři kilometry do Olešnice v Orlických horách. Tam jsme úspěšně dorazili v 9:00. Následně jsem se, dle osobních preferencí a plánů rozjeli každý jiným směrem. Sečteno podtrženo, za necelé dva a půl dne čistého času jsme urazili 70 km.

Mapu s vyznačenou trasou naleznete ZDE

Tom

Tom - 28.08.2014, 39. oddíl R&R

Sponzoři »