Bílá tma u Méďi

20. – 22. listopadu 2009 Akce se zůčastnilo 6 trpaslíků a 3 sabotéři. Nakonec oproti očekávání vyhráli informátoři… Když nám jednoho dne přišla od Médi pozvánka do Olomouce, mnozí z nás nemeškali a hned se přihlásili na tuto ojedinělou akci. Myslím, že za všechny, kdo tam byli mohu říct, že to byla další skvělá akce a užili jsme si ji…A jak to všechno začalo? Rozděleni na dvě party, jsme se sešli na olomouckém vlakovém nádraží, kde už na nás čekal Méďa, který nás noční Olomoucí dovedl až do jejich útulného bytečku, kde jsme se setkali, pro mnohé z nás, s neznámou Martinou. Po seznámení a prvních rozpacích jsme odhodili baťohy do kouta a vrhli se na stolní hry, které vypadaly vskutku báječně. Až do nočních hodin jsme se zabývali dobíváním hradů a sabotováním skřetích tunelů. Potom co se Míra rozhodl jít spát a Dave usnul u své “makety“, jsme se rozhodli jít na kutě všichni. Ráno bylo bílé, přímo neprůhledné, řekla bych. Vydali jsme se podél naučné stezky: Litovelské pomoraví.Plnění úkolů, najít nejkrásnější plod, největší list a chytnout padající list, bylo nelehké. Poté, co jsme se třikrát dostali ke stejnému mostu a přebrodily tuny bahna, jsme došli k názoru, že Marmar a její obr list rozhodně zvítězil a Dominikova kukuřice na nikoho nemá. Celí promrzlí jsme se vrátili po silnici do Olomouce, před kterou jsme zamozřejmě nezapomněli udělat“sýr“. Po vynikajících špagetách, kterým velela Šárka, jsme si ještě dali partičku skřítků a mohl nastat další program. Méďa s Martinou pro nás připravili poznávací hru, nazvala bych to, skrz na skrz Olomoucí =)Los nás rozdělil do dvojic, i když v mém případě byla utvořena trojice. Po bytě jsme hledali lístečky s čísly a za ty jsme od Médi dostali otázky a úkoly, které jsme se vydali do města řešit. Při obíhání celého města, zaneprazdňování ostatních kolemjdoucích a hledání komína v bílé tmě, přičemž jsme nakonec skončili až u Psych. Amb., jsme se opravdu nenudili. V naší trojici bylo o zábavu rozhodně postaráno. Potom co jsme se navrátili všichni z města, vzal Míra kytaru a hodnou chvíli jsme se nechali unášet na lahodných tónech tohoto nástroje a našeho zpěvu=) Když jsme měli kulturnosti už dost, opět jsme se společně vrhli na naše oblíbené trpaslíky a hrady. Noc byla dlouhá a někteří z nás ulehli až v brzkých ranních hodinách. Ráno nemohla chybět mše v kostele sv. Václava a potom už jen krátký oběd, rozloučení a opět jsme se rozjeli do svých studujících měst. Tahle akcička byla hodně povedená a myslím, že na ni budem ještě dlouho vzpomínat. Děkujeme Méďo!

Ivča