Tábor Hraničářů

Po dvou letech jsme opět vyrazili tábořit s mužskou společností z 33. směčky a 31. oddílu
Jestřábi. Vše začalo v sobotu 15. července, kdy se postupně sešlo u klubovny přes 80 natěšených
zkušených i nových táborníků s koly. Jejich cíl se nenacházel nijak daleko – jen o pár kopců dále na
Kopretinové louce poblíž Tatenice. Kluci se utábořili na horní části louky a my děvčata u jídelny.
Hned první noc jsme se dozvěděli, že jsme učni hraničáře Halta a že celý čtrnáctidenní
program bude inspirován fantasy knihou Johna Flanagana Hraničářův učeň, Rozvaliny Gorlanu
(první díl). Hlavním úkolem hraničářů je střežit hranice království Araluen, starat se o jeho bezpečí
a hledat nepřátele. Avšak naše poslání nám ztěžoval zlý čaroděj Morgarath s wargaly a kalkary,
což jsou jeho vycvičené zvířecí obludy.
Neohrožení hraničáři bojovali v týmech za jednotlivá léna království Araluen. Každý den se
museli zdokonalovat a něčemu novému se přiučit – vyráběli luky a šípy, lovili po tatenických lesích
půltunové kance, účastnili se drsného výcviku bojové školy, poznávali stopy zvěře, likvidovali
Morgarathovy obludy. Zkrátka dělali vše pro to, aby zachránili Araluen a jeho obyvatele.
Protože se na nás po značnou část tábora sluníčko smálo, mohli jsme si dopřávat vodních
radovánek v tůni, v podobě namydlené igelitové skluzavky či stříkaček s vodou. Nemohli jsme
opomenout ani dekolejbal, oblíbený sport minulých táborů. Pravidla jsou naprosto jednoduchá:
dva týmy si z deky na deku přehazují přes síť sáček plný vody, aniž by praskl. Avšak největší
úspěch zaznamenal tatrbal. A když nám počasí zrovna dvakrát nepřálo (zejména druhý týden, kdy
před jídelnou, kuchyní i stany bylo tolik bláta, že se tam kdekdo „nacápl“ a vyválel), vyráběli jsme,
četli, zpívali a dobrá nálada nás neopouštěla.
Na druhou neděli byla naplánována soutěž pro celý tábor Pevnost Boyard, kdy musela
družstva složená z neohrožených vlčat, světlušek, skautů, skautek, mladších roverů a rangers plnit
úkoly všeho druhu. Najít v nádobě plné bahna krabičku, pusou poslepu vylovit ze škopku plného
vody kamínek, rozříznout ve vodě poleno, sestřelit lukem a šípem balónky, … Hra „Boyard“ byla
zakončena bitvou všichni proti vedoucím, což jsme si náramně užili.
O dobrodružství nebylo nouze a to nepočítám půlnoční výsadek skautů a skautek, noční
přepad s petardami a ohňostrojem, útoky plchů (nejen) na zásoby jídla a střevní chřipku, která se
přes Kopretinku přehnala druhou polovinu tábora a postupně zasáhla většinu táborníků,…
Také jsme zavítali do bazénu v České Třebové. Na jednodenní výpravu se světlušky vydaly
na zříceninu hradu Brníčko a skautky dva dny putovaly po okolí Mladějova. Jako tradičně se i na
tomto táboře uskutěčnil skautský slib nových světlušek a skautek.
Když nadešel předposlední den, zakončili jsme tábor u slavnostního ohně se zpěvem a
scénkami. Stejně, jako jsme ho před dvěma týdny zahajovali. A další den nám bylo líto, že nadešel
čas loučení a odjezdu.
Skautský tábor vždy uteče jako voda a my musíme čekat na příští červenec. Bylo skvělé, že
jsme jeli s klukama, a nejen proto, že na nás holky připadla jen polovina nočních hlídek a služeb do
kuchyně a že za nás zpracovali téměř všechno dřevo. I díky nim jsme se mockrát nasmáli, třeba
když pobíhali po táboře ve vojenském oblečení a předváděli nejrůznější přestřelky, protože jejich
celotáborová hra byla příprava a uskutečnění operace Anthropoid. Mladší kluci se zase stali na
čtrnáct dní rytíři.
Poděkování patří všem, kteří se podíleli na organizaci tábora, kuchařkám, které skvěle
vařily… Tábor byl skvělý, úžasný a suprový, a proto všem účastníkům přeji, aby jim čekání na další
červenec co nejrychleji uteklo!!!!
Veronika Skalická

Štěpánka - 1.08.2017, 37. oddíl dívčí

Sponzoři »