Puťák Kočiček a Motáků skrz Žďárské vrchy

Účastníci: Kočičky (Majda L., Barča, Kačka, Terka, Majda S., Pája S.), Motáci (Vojta S., Pavlik, Tlampač, Péťa L., Danouš)

Zhruba po tisíci letech se rozhodla skupina Motáků pozvat na společnou akci skupinu Kočiček z 37. oddílu. Naplánována byla trasa skrze Žďárské vrchy (díky, Pavliku, za trasu a následné vedení zájezdu). Celkem se přihlásilo 11 lidí s tím, že babky měly převahu 6:5. Níže stručný zápis z výletu.

Sraz byl v 14:20 u Lidlu na nákup společných zásob. Následoval odjezd vlakem krátce po 15. hodině. V České Třebové se poprvé protrhl pytel s cibulemi. Ve Svitavách se připojila Pája s Majdou. Následovala příjemná cesta do cílové stanice Pustá Kamenice – zastávka. Při vystupování z vlaku se opět protrhl pytel s cibulemi. Naštěstí se povedlo zachránit i tu nejposlednější cibuli, ovšem slupky, ty cestovaly dál. Po společné fotografii jsme vyrazili směrem k loveckému zámečku Karlštejn. Asi kilometr před ním jsme usoudili, že je čas zakempit. V lese jsme našli útulné místo plné suchého mechu. V noci hlásili teploty -2° pod nulou, takže holky spaly ve stanu a pánové klepali kosu. 

Ráno jsme posnídali fejkovou nutelu a vyšlápli. Na cestu nám svítil spalující puchejř. Došli jsme na lovecký zámeček Karlštejn, kde se k nám připojila Kačka s Terkou. Cestou dál jsme potkávali skalní útvary (Zkamenělý zámek, Milovské perníčky, Čtyřpaličaté skály). Dorazili jsme do obce Křižánky, kde jsme poseděli v obecní kavárně s příjemnou obsluhou. Nejprve jsme se občerstvili venku. Posléze Motáci šli dovnitř k hernímu stolu a rozjeli karban. Děvčata venku chytala bronz. Během této delší pauzy se připojila Barča. Po odpočinku jsme vyrazili směrem k místu spánku, k PP Devět skal. Po cestě jsme potkali Bílé skály. Dorazili jsme přímo pod Devět skal, kde leží lesácká chata, na jejímž zápraží jsme rozdělali tábor. Zde jsme povečeřeli, zapařili kartáles a část zde přespala. Druhá část zachrápla v lese na hamakách apod. 

Nad ránem jsme vylezli na Devět skal. Sluneční paprsky pomalu rozehřívaly studená ramena skal. Po dostatečném kochání jsme slezli a vyšlápli dál po červené trase. Zastavili jsme se u Rumpoltova rybníka, kde jsme dali nohám pít. Pokračovali jsme dál přes Žákovu horu do Cikháje, kde jsme dali chutný oběd v restauraci. V Škrdlovicích jsme poseděli v podniku U Hrocha. Pití, zmrzka, karty. Slunce neúprosně pálilo, takže někteří začali vypadat jak vařený rak. Po dlouhé a příjemné pauze jsme vyšlápli dál přes Světnov. Kačka mi na chvilku půjčila svůj stylovej klobouček, takže si pleška na chvíli odpočala. Za obcí jsme našli pěkné místo v lese na spaní. Nad lesem byl horizont s pěkným výhledem do polí. Se zapadajícím sluncem to tvořilo pěkný obraz. Společně jsme uvařili polívky na dvou vařičích, pokecali a šli spát. Spánek mírně narušoval hlučný sýček, bídák jeden, který houkal nad spacáky. V noci se pak ještě ozýval štěkot srnců, psů a možná lišek? Nad ránem štěbetali ptáci.

Noc byla poměrně teplá, ráno příjemné. Na chleba jsme si natřeli Matěje a dojedli zbytky cibule. V osm jsme vyšlápli směr Zelená hora. Po cestě jsme potkali kvetoucí jasmíny, a taky bažiny, jak z Pána prstenů. Po dřevěných cestičkách jsme dorazili pod Zelenou horu. Několik praštěných (mladých a energických) jedinců si dalo segment přes alej nahoru na horu. Tam jsme dali společné foto. Posléze se většina vydala na mši svatou do kostela sv. Prokopa. Na mši se připojili i Honza B. s Kiki, kteří si sem udělali výlet. Po mši jsme se rozutekli. Holky na kebabos, kluci do podniku Ingot na karban a zamilovaný páreček do Kampflandu pro sushi. Setkali jsme se na nádraží a naskočili do camráku do Brna. Jednalo se o starší vlak, kde se dalo ještě větrat v kupé. To bylo velice příjemné. Obzvlášť v momentech, kdy účastníci výpravy větrali veřejně své haksny. V Brně nás opustila Pája s Majdou. Na nádraží jsme potkali chlapce z 1. oddílu z LA, kterému nejmenovaný člen (ano Tlampač) schoval půl bochníku chleba do krosny. Hehe, to muselo být doma překvápko. Cesta z Brna do LA byla poklidná. Všichni jsme dorazili do cíle zdraví a nasyceni nových zážitků.

Shrnutí? Trasa byla moc pěkná. Spousta skal, hezkých lesů a příjemných podniků. Počasí slunečné a suché. A pochodový mindset? Hmm, ten byl rozdílný. Zatímco Motáci sází spíše na méně kilometrů denně a návštěvu více hezkých míst (vyhlídky, výčep), tak děvčata sází na taktiku kilometry, kilometry, krátká pauza, kilometry. Takže další společnou akcí bude nejspíš brigáda :D

Danouš

Veronika - 3.05.2026, 31. oddíl skautů