1. divčí – rangers na cyklogeocaching

Jen tak na úvod. Podnikly jsme cyklovýlet spojený s odlovem ‚kešek‘. ‚Kešky‘ jsou součástí celosvětové hry Geocaching, která spočívá v tom, že na internetových stránkách geocahingu si nejdete souřadnice některé ‚kešky‘ (většinou plastikové svačinové krabičky průměrné velikosti), zadáte si je do GPS a vyrazíte na lov. V ‚kešce‘ je bloček, do kterého zapíšete svůj nick (přihlašovací jméno na webu Geocachingu) a datum (popř. čas) nálezu, a různé věci na výměnu (v Česku převážně blbinky z Kinder vajíček). Pokud do ‚kešky‘ něco vložíte, můžete si taky něco na památku vzít. Doma si opět najedete na web Geocachingu a zadáte, že jste našli tu a tu ‚kešku‘ tohoto data a této hodiny a přidáte nějaký super geovzkaz.

V neděli časně ráno (o půl desáté) jsme se sešly před naší nově uklizenou klubovnou. Všechny jsme dorazily celkem včas, i Pastelka měla jen 2 minuty zpoždění. Do GPS jsme úspěšně zadaly, sice po menších obtížích, souřadnice ‚kešky‘ na Lázku, kde byl původní cíl naší cesty. Jako správné skautky jsme ještě zdokumentovaly počáteční stav účastníku na barevný obrázek zvaný fotka (Bylo nás celkem 6: Pipi, Maki, Káťa, Skřítek, Pastelka, Jája.) a vyrazily jsme vstříc novému dobrodružství směr Lázek. Bohužel, když jsme vyjely první dvě zatáčky na Laudon, začalo poprchávat a nás začala chytat nesmírná panika. Objevily se i takové návrhy, že se schováme v autobusové zastávce, přičemž jedna je v nitru Albrechtic a druhá nahoře na Laudonu. Tyto návrhy jsme ale rychle zamítly, přesměrovaly jsme GPS na souřadnice ‚kešky‘ zvané Laudon a i přes poprchávání jsme se vydaly dál a dál. Nebály jsme se deště, větru, černých bouřkových mraků nad námi (snad jen toho, že nám nezbyde svačina na horší časy). Jako neohrožené skautky jsme jely dál a dělaly čest svému jménu – Lišky. Konečně jsme zdolaly Laudon do místa, kde jsme odbočily ze silnice a vydaly se na odlov ‚kešky‘. Po menším bloudění v lichoběžníku o velikosti asi 1 metr čtvereční jsme našly naší historicky první ‚kešku‘ – tento moment bude jednoho dne zapsán do dějin. (Za menší obtíže jsme samozřejmě nemohly my, nýbrž nepřesná GPS.) Po společném fotu jsme s napětím odklopily víko a spatřily to, pro co jsme se dřely posledních několik (desítek) minut. Upsaly jsme své jméno, vložily malý, nejspíš keramický domeček, který Pipi našla v kapse, a vybraly si plastovou píšťalku, která dokonce i trochu píská. Navrhly jsme pár nápadů, kudy bychom mohly pokračovat, na ničem jsme se určitě neshodly, naposledy jsme se pokochaly geovýhledem, ale protože nám byla na větrném kopci celkem geozima, nasedly jsme na svá geokola a pokračovaly do Chudoby. V Chudobě jsme odbočily do Heřmanic a sjely do k pile u Sázavského údolí. Tam jsme se posilnily geočokoládou, někdo se přioblékl a z důvodů mrznutí všech částí těla některých z nás jsme se rozhodly jen přes Albrechtice zpět domů do Lanškrouna. Dojely jsme všechny. Sice na kost promrzlé (jen si zkuste jet naší super rychlostí v 6°Celsia), trochu namoklé a zablácené ale spokojené ze zdařilého výletu. Už jen proto tuto cyklogeovýpravu považujeme za úspěšnou.

Jája