Skauti pomáhají Josefovu 2011

Víkend 11. – 13.listopadu 2011

Jak už bývá pěknou tradicí, vydali jsme se i letos pomoci staré vojenské pevnosti Josefovu a zároveň si užít skvělé atmosféry netradičních her v temném podzemí spletitých chodeb.

V pátek večer to všechno začalo. Všichni klidně sedí ve společné klubovně, když tu náhle dovnitř vběhne neznámý muž prosící o pomoc a mluvící zmateně o jakési Zóně. Hned za ním další dva, kteří mu z nepochopitelného důvodu chtějí ublížit. Naštěstí se objevila jakási žena, která jediným
stisknutím ovladače nechala vybouchnout auto jednoho z násilníků (výbuch a kouř se dostával oknem až k nám). Z této události nikdo z nás moudrý nebyl, proto jsme se po skupinkách vydali do města pro více informací. Museli jsme si však dávat velký pozor na policisty, kteří nám v našem počínání
chtěli zabránit. Z kusých informací, které jsme nacházeli, jsme začínali chápat proč.

Ráno jsme hned po snídani vyrazili pod paprsky probouzejícího se sluníčka – směr pevnost. Naši skauti pálili větve a my jsme dostaly za úkol shrabat listí a vytrhat ze země kořeny nějakých otravných
keříků, takže jsme byly rády, když už jsme se mohly vydat zpět k obědu.

Sotva jsme si stačili odpočinout či zahrát nějaké hry, už jsme byli opět na cestě do Josefova. Tentokrát ale probíhala opravdu netradičně, protože na cestu do Zóny si musela každá skupinka najmout
nějakého zkušeného průvodce. Kolem Zóny se totiž dějí divné věci a co teprve v Zóně samotné… Cestou necestou, polem ne-polem a skoro i vodou ne-vodou, jsme úspěšně překročili hranice Zóny.

Ještě než stačila padnout černočerná tma, zahráli jsme si společně několik her. A potom už nás
rozdělili do malých skupinek, rozdali mapy chodeb a vyrazili jsme. Naším cílem bylo pomoci hodnému profesorovi, kterého v Zóně drží, zabránit mutaci lidí i zvířat, ale hlavně přemoci nepřátelskou organizaci, aby se jí nedostalo úplné moci nad Zónou. Na mapě byla označena místa, kde jsme plnili
různé úkoly. Konec naší mise byl zamotanější, než jsme očekávali. Přestože se z našeho profesora vyklubal „záporňák“, dobro nakonec jako vždy zvítězilo nad zlem.

Nedělní ráno bylo ve znamení ospalého vsávání, krásné mše svaté, rychlé snídaně, rychlého balení a
ještě rychlejší cesty na vlak, který byl přesto rychlejší než my a nakonec čekání na další vlak. Přesto jsme si letošní Josefov všechny skvěle užily a budeme naň vzpomínat ještě dlouho.

Čiči