Základní kolo Svojsíkova závodu 2025

V sobotu 10. května 2025 na skautském tábořišti Pískovna u obce Verměřovice proběhne Základní kolo Svojsíkova závodu 2025.

Mše svatá ke cti sv. Jiří. Kněz požehnal nové prapory

Jako již tradičně kolem svátku svatého Jiří, který je patronem skautů, je nedělní mše svatá obětována za všechny, kteří v lanškrounském středisku Zubr a Dikobraz působí a působili. Letošní rok je významný tím, že si lanškrounští skauti připomínají 80 let od založení střediska. Při této příležitosti se požehnaly nově pořízené oddílové prapory.

Mše svatá ke cti sv. Jiří

v neděli 27. dubna 2025 od 09:30 hodin v kostele sv. Václava se uskuteční mše svatá ke cti sv. Jiří

Okolo Zámečku závodily skautské družiny

V sobotu 26. dubna 2025 v okolí Nového zámku u Rudoltic proběhlo střediskové kolo Svojsíkova závodu. Střediskového závodu se účastnili benjamínci, světlušky, vlčata, skauti a skautky. Družiny plnily tyto disciplíny – první pomoc, vyhledávání informací, příroda, překážková dráha, táboření, orientace, manuální zručnost a logické myšlení. Pro starší kategorii byl závod doplněn o čtyři brány – přesnost, BESIP, skauting a šifry. Po doběhnutí závodu na všechny čekal tradiční skautský buřtguláš. A jak to dopadlo, se můžete podívat níže.

Střediskové kolo Svojsíkova závodu

Střediskové kolo Svojsíkova závodu proběhne v sobotu 26. 4. 2025 v okolí Zámečku.

Vzpomínky na skauting – Jan Špičák – Kazan

Beseda o tom jak shodou náhod malý chlapec přišel do skautského hnutí. Tomu tak učarovalo, že s ním spojil svůj život. Skautem je již 79 let. Příjemné zavzpomínání s br. Janem Špičákem – Kazanem.

Beseda se uskuteční ve čtvrtek 20. března 2025 od 17:00 hodin na lanškrounském zámku.

Beseda: Přesazený stromek – odměna junácký slib

Beseda o tom, jak shodou náhod malý chlapec přišel do skautského hnutí. To mu tak učarovalo, že s ním spojil svůj život. Skautem je již 79 let. Příjemné zavzpomínání s bratrem Janem Špičákem – Kazanem.

Vzpomínka Jana Špičáka – Kazana:

Do Lanškrouna jsem se přistěhoval 14. září 1946, kdy můj otec přijal nabízené místo sládka a ředitele pivovaru v Lanškrouně. Bylo mně necelých 13 let. Hned druhý den jsem nastoupil do nové neznámé školy. V této době byl pivovar, kde jsme bydleli, průchozí, tak jsem čekal od půl osmé na školáky, kteří procházeli pivovarem.
První kluk, kterého jsem oslovil, byl shodou okolností budoucí spolužák Jindra Janisch. Byl jsem rád, protože první den v neznámém městě a ani jsem nevěděl, kde je škola.

Lanškrounští skauti jedou na závody do Chrudimi, br. Kazan první zprava.

Tatínek mně přikázal, abych se ohlásil v řiditelně u pana ředitele Trkala. Jak se přikázalo, tak se stalo.
Bylo třičtvrtě na osm, když jsem zaklepal na dveře pana ředitele. Slyším: „Dále“. Otevřu dveře: „Špičák, že ano“. Pozdravil jsem. „Tak se hochu posaď, já musím něco zařídit“ a odešel.
Bylo osm hodin, nikde nikdo, bylo čtvrt na devět, nikdo. Bylo po půl deváté, otevřou se dveře: „Hochu, já jsem na tebe zapomněl, pojď, jdeme na to“. A zavedl mě do 4. třídy měšťanské školy.
Všichni v lavicích, já na stupínku a dívali se na mě jako na nějakou vycpávku. Bylo mně hrozně, bylo štěstí, že to byla třída chlapců. Pan ředitel prohodil pár slov s panem učitelem a odešel a já stál na stupínku jako kůl v plotě.
Pan učitel přišel ke mně a povídá: „Tak já jsem tvůj třídní učitel Václav Jarkovský a teď se nám představ ty.“
„Já su Honza Špičák, narodil jsem se v Jarošově u Uherského Hradiště a děkuji Jindrovi Janischovi, který mě přivedl do školy, protože jsem se včera přestěhoval.“
Pan učitel zpozorněl a povídá: „Slyšeli jste dialekt moravského Slovácka Já su! Tak se posaď tady do první lavice k panu Burešovi.“ Od toho dne v první lavici seděli páni.
Jindra už při cestě do školy mě seznámil, že chodí do skautu a jestli chci, tak mě vezme s sebou. Byl jsem rád, protože v Uherském Hradišti jsem byl se skauty na brigádě úklid hradu Buchlova. Tak jsem po diskusi s rodiči vstoupil do skautu. Již v únoru jsem složil nováčkovskou zkoušku a v dubnu 1947 jsme plánovali skautský tábor na Drozdovské pile. Starší skauti nám vytvořili vzorovou podsadu áčkový stan a my mladší ve dvojicích jsme podle vzoru museli vytvořit každý pro sebe podsadu, ve které 3 týdny budeme přebývat. Bratr Ran nám oznámil, že koncem tábora budeme skládat slib Junáka, od kdy budeme právoplatnými členy skautské rodiny.
Nastal očekávaný den odjezdu na tábor. Pan Láďa Peškar přistavil autovlek ke klubovně a nás osm určených naložili vše připravené na odvoz do tábora u Drozdrovské pily. Naše překvapení bylo, že pan Peškar přijel „Haklem“ německý vozidlem, řízení jako motocyklu a pásy jako tank. Jelo nás osm včetně řidiče a ostatní jeli vlakem Lanškroun – Hoštejn a pak do tábora pěšky!
První den byl spánek po širákem, jak se říká, ale druhý den už pod stany. A nastává táborový program.

Střediskové závody 1970 na Zámečku.

Třetí den na táboře, večer zahajoval táborák a br. Ran nám oznámil, že uprostřed posledního týdne budeme skládat slib. Bylo nás 6, kteří nemají slib. Na táboře čas ubíhá jako voda v řece a přišla středa posledního týdne. Večer 22 hodin a táborový oheň. Ano, ale skoro 1 km od našeho tábora. Tak to bylo překvapení, a ještě k tomu každý slibující půjde do tábora sám bez baterky a v klidu zalehne. Hodinu před odchodem jsme se ustrojili do krojů včetně klobouků – kdo neměl, tak si vypůjčil, aby byla ústroj kompletní.
U slibového ohně jsem hrdě přednášel statě slibu:
Na státní vlajku „Milovat vlast svou Republiku československou a sloužit jí v každé době!“
Na Základy junáctví „Plniti povinnosti vlastní a zachovávat zákony skautské.“
Na slibový oheň „Duší i tělem býti hotov pomáhat bližním. Tak slibuji“.
A nakonec mě br. Ran dekoroval slibovou lilií jako důkaz složení junáckého slibu.
Méně hrdě jsem vykročil do tmy na cestu zpět do tábora. Říkal jsem si počkej, nezmatkuj, oči si musí zvyknout, dívali se dlouho do ohně, tak si musí zase zvyknut na tmu. Po chvíli jsem se podíval na oblohu plnou hvězd a vrcholy stromů, směr cesty doprava do tábora. Přiznávám, srdce jsem měl v hrdle, ale tábor byl silnější. U táborové brány stála noční hlídka, která mně blahopřála ke složení slibu a uvítala mě do skautské rodiny.
Tato noc se mi uložila hluboko do mého svědomí a jsem rád, že jsem sám sebe nikdy nezradil.

V příjemném čtvrtečním podvečeru zaznělo mnoho dalších vzpomínek doplněné o fotografie z let 1945 – 1948, 1968 – 1970 a po roce 1990.

: Jan Špičák – Kazan

: Jan Špičák – Kazan a Stanislav Zedníček – Kobra

: Na výpravě Tichá Orlice

: na 1. máje

: 1970, střediskové závody na Zámečku, společné foto

: 1990 – Vedoucí na táboře na Zubří louce

: 2003 – 35 let od vysazení skautské lípy na Zámečku

Klubovnou zněl zpěv

Letos netradičně až v měsíci březnu proběhl v pátek 14. 3. 23. ročník soutěže tramposkautských zpěvů DOSILASO 2025, jehož organizátory byli skauti lanškrounského střediska Zubr a Dikobraz. Po ročnících v klubovnách v Pamově vile a po éře na lanškrounském zámku se letos již potřinácté soutěžilo ve velké centrální Dvoraně slávy našich současných kluboven (Na Větru 1133).

V kategorii Unisono zvítězil jako jediný soutěžící Vojtěch Toncr s poměrně náročnými písaněmi Wellerman a Za sto let. Obě skladby byly pro Vojtu skutečnou výzvou a porota ve svém hodnocení ocenila především jeho nebojácnost, se kterou do toho šel.

V kategorii Bisono zvítězilo stejně jako loni téměř bezchybným intonačním výkonem duo Sestry Kráčmarovy (Terezka a Lucka) s písněmi Pádlo se do vody noří a Sedí vrabec. Velmi kvalitní dvojhlas však předvedla i dvojice Sourozenci Skaličtí (Anežka a Vojta) při interpretaci písní Koulelo se, koulelo a Sofie První. Kromě ceny za 2. místo tak od poroty ještě získali Zvláštní cenu za jedinečný zážitek. Třetí dvojice Bratři Knápkovi získali pak logické třetí místo za přednes písní Babička už jde a Minecraftový rybář.

V kategorii Sbor tentokrát soutěžilo osm týmů, z toho šest dívčích a dva chlapecké. Účast chlapců i letos potěšila diváky (v minulosti tomu tak často nebylo) a porota ve složení Miloš Sobek, Štěpánka Skalická a Milena Černohousová měla nelehkou úlohu posoudit často obtížně srovnatelné výkony, zvláště když byl mezi jednotlivými sbory věkový rozdíl. Nakonec porota určila pořadí prvních tří a dalším pěti sborům udělila zvláštní ceny za dojmy všeho druhu. Vlastní pěvecké srovnání sborů pak dopadlo takto: Zvítězily Jiřičky (Dva roky prázdnin, Tam za řekou), na druhém místě skončily Sedmikrásky (Stály báby, Stará archa) a na třetím místě se umístily Sýkorky (Mezi horami, Znám jedno návrší).

Zvláštní ceny poroty obdržely Vážky (za výrazové zpracování písní), Vlčata z Jedničky (za chlapácký výkon), Vlaštovky (za hezké provedení), Berušky (za umělecký dojem) a Skauti z Wishe (za pokus o cestu slepou
uličkou). Všichni účastníci soutěže byli odměněni nejen potleskem, ale také sladkou pozorností a upomínkovým listem, vítězové pak ještě dostali symbolické ceny a diplomy. Děkujeme porotě za fundované a nestranné hodnocení soutěže a děkujeme městu Lanškroun za trvalou podporu této tradiční akce. Na slyšenou v roce 2026!

Jan Střecha – Bonzo

DOSILASO

V pátek 14. března 2025 od 16:00 hodin v klubovně proběhne tradiční pěvecká soutěž skautsko-trampských písní.

Po roce jsme sešli na plese

V sobotu 15. 2. 2025 večer se na sále v Kulturním domě v Sázavě rozezněly tóny hudební skupiny BRAVO. Po první sérii písniček vedoucí střediska zahájil ples a jménem střediskové rady předal oddílům do užívání nové oddílové vlajky. Po předání praporů se již nap plno rozběhla zábava.

Foto z předání praporů: